Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 71/16 ECLI:CZ:US:2016:1.US.71.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as it was filed after the mandatory two-month deadline expired.

Numéro de cause I.ÚS 71/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the Hnidáks against several court rulings in a debt dispute. The applicants argued a violation of their right to court protection, but the Court found the complaint untimely. Since the two-month deadline for filing constitutional complaints is absolute and cannot be extended, the Court dismissed the complaint without examining the merits.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The two-month time limit for filing a constitutional complaint is absolute and cannot be waived or extended by the court.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint time limit absolute deadline Constitutional Court procedural admissibility

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
dubna 2016, stěžovatelé podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1. Jiřího Hnidáka a 2. Ing. Věry Hnidákové, zastoupeným JUDr. Ing. Františkem Fílou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 5 - Zbraslav, K Radotínu 15, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2012 č. j. 9 Cmo 339/2012-788, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2014 č. j. 9 Cmo 3/2013-889, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2013 č. j. 32 Cdo 3389/2013-851 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2015 č. j. 32 Cdo 3276/2015- 930, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 7. ledna 2016, doručené Ústavnímu soudu dne 8. ledna 2016 a doplněné podáním ze dne 19. dubna 2016, stěžovatelé podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z podané ústavní stížnosti a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Cm 42/1997 vyplývá, že původní žalobkyně Investiční a poštovní banka, a. s., se domáhala vůči stěžovatelům zaplacení 60 935 046 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených pohledávek na jistině a příslušenství z úvěrových smluv. Usnesením ze dne 11. května 2001 č. j. 51 Cm 42/1997-108 městský soud připustil přistoupení Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o. jako 3) žalovaného do řízení na straně žalované. Usnesením ze dne 15. listopadu 2004 č. j. 51 Cm 42/1997-207 městský soud rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobkyně tak, že v řízení se pokračuje se společností Alia Trade, s. r. o., jako s právní nástupkyní žalobkyně.

3. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2010 č. j. 51 Cm 42/1997-649 byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta [pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce a ve vztahu ke 3) žalované i pro nedostatek její pasivní legitimace], žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni Alia Trade, s. r. o. byla uložena povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 464 Kč. Tento rozsudek napadla žalobkyně odvoláním. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. prosince 2014 č. j. 9 Cmo 3/2013-889 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. září 2015 č. j. 32 Cdo 3276/2015-930 podané dovolání odmítl jako nepřípustné.

4. Stěžovatelé dále napadli dovoláním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2012 č. j. 9 Cmo 339/2012-788, kterým byli připuštěni další žalobci do řízení, a to b) společnost Creatis, a. s. a c) Anna Trubačová. Nejvyšší soud podaná dovolání zamítl usnesením ze dne 24. června 2014 č. j. 32 Cdo 3389/2013-851.

5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

6. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

7. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Cm 42/1997 a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky se podává, že ve věci návrhu na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2012 č. j. 9 Cmo 339/2012-788 bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2013 č. j. 32 Cdo 3389/2013-851 právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 10. července 2014. Za situace, kdy ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. ledna 2016, stalo se tak evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

8. Pokud se týká napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2014 č. j. 9 Cmo 3/2013-889 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2015 č. j. 32 Cdo 3276/2015-930, bylo usnesení dovolacího soudu právnímu zástupci stěžovatelů doručeno v pátek dne 6. listopadu 2015. Pokud stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že jim bylo předmětné rozhodnutí dovolacího soudu doručeno dne 9. listopadu 2015, tak se jedná o doručení třetí žalované, a to Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o., která ovšem ústavní stížnost nepodala. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula ve středu dne 6. ledna 2016 (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

9. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost proti napadeným usnesením byla podána po lhůtě k tomu určené. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj