Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 1666/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.1666.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numéro de cause IV.ÚS 1666/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. Ladislav Militký against lower court decisions. The applicant repeatedly failed to comply with statutory formalities, specifically the mandatory requirement for legal representation by a lawyer. The Court deemed the repeated demand for additional instructions ineffective and unfair, noting that the applicant had been previously informed of these obligations.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to meet mandatory formal requirements, such as the obligation to be represented by a lawyer, especially when the applicant has been previously informed of these duties.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint mandatory lawyer representation formal requirements Constitutional Court legal representation procedural dismissal legal aid

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 31 zákona o Ústavním soudu
1 a § 31 zákona o Ústavním soudu, neboť v prvé řadě nebyl naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Ladislava Militkého, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3464/2015 ze dne 5. 2. 2016, rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 56/15-99 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 6/2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 23. 5. 2016 Ústavní soud obdržel návrh směřující proti shora označeným soudním rozhodnutím.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky nesplňuje.

Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. řízení ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 834/10

,

III. ÚS 60/15

aj.), je zcela zjevné, že i nyní podaný návrh byl opět podán v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu, neboť v prvé řadě nebyl naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud je toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku opětovného poučení neefektivním a formalistickým (srov.

sp. zn. III. ÚS 3088/14

,

II. ÚS 2286/15

IV. ÚS 2230/15 a další).

Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 30. května 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj