Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 811/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.811.16.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed because the minister's decision to delay a complaint is not a judicial act subject to constitutional review.

Numéro de cause II.ÚS 811/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a detainee against the Ministry of Justice's decision to delay a legal complaint. The petitioner argued that the delay constituted a violation of the law, but the court determined that the administrative body's procedural decision does not qualify as a judicial act or a specific interference with fundamental rights. Consequently, the court ruled that the matter falls outside the scope of constitutional review under the relevant statute.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A decision by an administrative organ to delay a legal complaint is not a judicial act or a specific interference with fundamental rights, rendering a constitutional complaint inadmissible.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint inadmissibility administrative organ decision delay of legal complaint non-judicial act fundamental rights interference procedural remedies exhaustion constitutional review scope

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Podle zástupce se nejedná se o rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým by bylo rozhodnuto o procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu § 72 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele R. H., t. č. místem pobytu Vazební věznice Praha - Pankrác, P. O. BOX 5/A2C, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Michalem Buškem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR sp. zn. MSP-126/2015-OD-SPZ/22 ze dne 10. 2. 2016 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2016 shora označené rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu ve věci jeho předchozího pravomocně skončeného trestního stíhání. Právní zástupce pro zastupování v řízení před Ústavním soudem mu byl určen rozhodnutím Advokátní komory ČR.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Dne 25. 5. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen přípis jeho právního zástupce (reakce na výzvu soudu k doplnění ústavní stížnosti stěžovatele), v němž je uvedeno, že k projednání příslušné stížnosti není Ústavní soud příslušný. Podle zástupce se nejedná se o rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým by bylo rozhodnuto o procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu § 72 odst. 3 téhož zákona. Podle právního zástupce stěžovatele je jeho stížnost možné považovat za "zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva". O podaném vyjádření informoval jak stěžovatele, tak i Advokátní komoru, které jej vzala "na vědomí".

Ústavní soud konstatuje, že vyřízení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, o kterou stěžovateli jde, je v pravomoci příslušného ministra, resp. organizační složky státu. Na pozitivní vyřízení tu nevzniká právní nárok; nejde tedy o takový zásah do základního práva stěžovatele, který by mohl být předmětem ústavního přezkumu.

Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2016

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj