Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 979/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.979.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against interim custody order due to exhaustion of remedies and subsidiarity. Constitutional Court rejects constitutional complaint against interim custody order citing exhaustion of remedies and subsidiarity principles. Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and lack of final merit decision. Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and subsidiarity principles. Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and subsidiarity principles.

Numéro de cause IV.ÚS 979/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a father against an interim court order transferring custody of his minor child to his mother. The applicant argued that the order violated his parental rights and fair trial rights, noting that the appellate court incorrectly attributed final effects to the interim measure. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted available remedies and the matter remained open for further judicial review, satisfying the principle of subsidiarity.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law on the Constitutional Court; Principle of subsidiarity: Constitutional complaints must target final and binding merit decisions, not interim procedural rulings unless no other remedy exists.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint admissibility exhaustion of remedies subsidiarity principle interim custody order parental rights protection

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti M. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 12. 2015, č. j. 12 Nc 90/2015-126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 23. 3. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, kterým ve věci péče o nezletilého rozhodl soud předběžným opatřením tak, že uložil stěžovateli (otci), aby předal dítě matce. Stěžovatel se domnívá, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a rodičovské právo ve smyslu čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 4, 90 a 95 odst. 2 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel zdůrazňuje, že si je vědom zdánlivé opožděnosti stížnosti, jakož i skutečnosti, že proti napadenému usnesení nepodal odvolání a nevyčerpal tedy všechny opravné prostředky, které jsou mu k ochraně jeho práv k dispozici, avšak stalo se tak především proto, že napadenému usnesení přisoudil odvolací soud v řízení o jiném předběžném opatření odlišné účinky, než bylo lze z rozhodnutí vyvodit. Napadené usnesení o předběžném opatření spočívalo v jednorázovém příkazu otci, aby předal nezletilého matce v situaci, kdy tak otec kontinuálně odmítal učinit, přestože byl s matkou dohodnut, že dítě bude u otce pouze dočasně. Odvolací soud však tomuto předběžnému opatření přisuzuje účinky rozhodnutí o svěření nezletilého do péče matky.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, když ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Jde o projev materiální stránky zásady subsidiarity ústavní stížnosti, tedy požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). S přihlédnutím k závažným tvrzením stěžovatele, že si nemohl být vědom, že napadené usnesení má důsledky předběžného opatření o péči, Ústavní soud vyžádal soudní spis a odhlédl při posuzování stížnosti od podmínky vyčerpání opravných prostředků i zjevné opožděnosti stížnosti; přesto však shledal stížnost nepřípustnou.

Stěžovatel se v řízení dlouhodobě domáhá vydání předběžného opatření, kterým by mu byl stanoven co nejširší rozsah péče, neboť s matkou nezletilého mají protichůdné představy o výchovném režimu, jež by měl nadále fungovat. V řízení došlo k situaci, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením dne 29. 2. 2016, č. j. 15 Co 120/2016-263, rozhodl o předběžném opatření, jímž upravil styk otce s nezletilým. Je tak evidentní, že existence napadeného usnesení nijak nebránila soudům o styku otce s nezletilým rozhodnout a nebrání ani případnému vydání dalších předběžných opatření či rozhodnutí meritornímu. Zjevně tedy není naplněna zásada subsidiarity ústavní stížnosti, jak je vyložena výše, a stížnost je proto nepřípustná, neboť v řízení před obecnými soudy se o právech, která stěžovatel považuje za ohrožená, nadále rozhoduje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj