Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 937/15 ECLI:CZ:US:2015:3.US.937.15.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court costs as manifestly unfounded and bagateln. The court rejects the claim that the lower court violated fair trial rights. The decision emphasizes that minor cost disputes do not warrant constitutional review. The ruling upholds the principle of manifestly unfounded complaints under the Constitutional Court Act. The court finds no violation of fundamental rights in the costs ruling. The judgment clarifies the strict threshold for constitutional admissibility in civil matters.

Numéro de cause III.ÚS 937/15
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Libor Sedlák against a regional court's decision on litigation costs. The applicant argued that the lower court erred in fact-finding regarding fault and violated his right to a fair trial and property rights. The court rejected this, stating that such cost disputes are typically not intense enough to constitute a fundamental rights violation and that the lower court's reasoning was logical and sufficient.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded when the contested decision does not objectively demonstrate a violation of constitutionally protected fundamental rights, particularly in bagatelnie civil disputes involving minor monetary amounts.

Mots-clés

Généré par l'IA
manifestly unfounded complaint litigation costs allocation fair trial rights bagatelnie civil dispute Constitutional Court Act fundamental rights threshold procedural economy

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 and following of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Jurisprudence citée

Généré par l'IA
I. ÚS 199/11
Constitutional Court ruled that lack of arbitrator authority to issue award precludes enforcement title and violates fair trial rights.
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 185/98
Constitutional complaint dismissed as a manifestly unfounded repetition of a previously rejected delayed application regarding a minor traffic fine.
III. ÚS 200/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property return claim barred by statute of limitations.
IV. ÚS 8/01
Constitutional Court dismisses appeal against traffic fine, ruling general courts handle evidence review.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Libora Sedláka, zastoupeného Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem Brno, Masarykova 31, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 20 Co 256/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu vydaného v jeho exekuční věci, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek zaručených Listinou základních práv a svobod.

Napadeným rozhodnutím potvrdil Krajský soud v Brně usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ve výroku II., kterým soudní exekutor rozhodl o tom, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Exekuce byla zastavena na návrh stěžovatele (povinného), který se domáhal, aby oprávněnému byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. Soud však dospěl k závěru, že zavinění na straně oprávněného nelze dovodit a soudní exekutor rozhodl správně, jestliže náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.

V ústavní stížnosti stěžovatel s tímto závěrem polemizuje a prosazuje názor, že soud posoudil otázku zavinění na zastavení exekuce v rozporu se skutkovým stavem věci. Poukazuje též na to, že praxe soudů je v této otázce nejednotná, a předkládá příklady rozhodnutí, ve kterých v obdobných případech zavinění oprávněného dovodily. Napadené rozhodnutí je dle stěžovatele zároveň v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 199/11

.

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře vícekrát zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně konstatoval, že odpovídající procesní nároky či povinnosti zpravidla nejsou způsobilým předmětem ústavněprávní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, jakož i všechna další rozhodnutí zde citovaná).

Stejně tak Ústavní soud dává najevo, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, a jemu nepřísluší "v detailech" taková rozhodnutí přezkoumávat (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z dotčených procesních pravidel, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole; věci, v nichž Ústavní soud otevřel ústavní stížnost věcnému posouzení, jsou povýtce výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

).

Ačkoliv stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu příslušných ustanovení a tím za projev libovůle, Ústavní soud namítaný exces v rozhodování Krajského soudu v Brně neshledává; jeho rozhodnutí je srozumitelně a logicky odůvodněno a dostatečně z něj vyplývá, z jakých důvodů se soud neztotožnil s názorem stěžovatele a vyhodnotil otázku zavinění na zastavení exekuce odlišně, což je pro výsledek ústavněprávního přezkumu určující.

Není rovněž bez významu, že v posuzované věci jde o částku 6 316 Kč, tedy o věc tzv. bagatelní, kdy úspěšné uplatnění ústavní stížnosti předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek v podobě zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro posouzení věci zcela esenciální (srov. kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 185/98

,

III. ÚS 200/05

,

IV. ÚS 8/01

,

II. ÚS 436/01

,

IV. ÚS 502/05

). Implicitním předpokladem ochrany před Ústavním soudem totiž je, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli způsobena, což vzhledem k nízké peněžní částce, o niž v řízení jde, splněno typicky není. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Jak Ústavní soud zde zhusta zaznamenává, nelze takový přístup chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

Novelou zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., bylo jeho ustanovení § 43 doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu".

Takovým "zákonným důvodem" je v dané věci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež dává možnost odmítnout ústavní stížnost jako návrh "zjevně neopodstatněný", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Jak se podává z výše řečeného, tak je tomu i v dané věci. Jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu byla ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu