Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 1260/15 ECLI:CZ:US:2015:2.US.1260.15.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.

Numéro de cause II.ÚS 1260/15
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by JUDr. Zdeňka Altner without a hearing because the submission lacked mandatory lawyer representation. Although the applicant had been repeatedly informed of this requirement in numerous prior cases since 2000, the court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the court applied the statutory provision allowing dismissal for non-compliance with formal requirements, rejecting the argument that previous notifications should suffice for this specific instance.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of representation by a lawyer, even if previously informed, provided that further individual warnings are deemed ineffective and formalistic.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal formal requirements compliance repeated prior notifications ineffective formalistic warnings Constitutional Court procedure legal representation obligation

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 and § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 41 letter b) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 paragraph 3 of the Act on the Constitutional Court

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Altnera, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2013, č. j. K 28/93-1088, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, č. j. 2 Ko 42/2013-1117, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2015, č. j. 29 Cdo 362/2015-1193, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 4. 2015 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí.

Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z evidence Ústavního soudu se zjišťuje, že stěžovatel podal od roku 2000 k Ústavnímu soudu celou řadu podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (kupř. naposledy v řízení vedeném pod

sp. zn. III. ÚS 2960/13

,

sp. zn. I. ÚS 2941/13

,

sp. zn. IV. ÚS 2375/13

,

sp. zn. I. ÚS 2167/13

,

III. ÚS 1940/13

atd. in http://nalus.usoud.cz). Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem, a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 19. května 2015

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj