Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Jan Houžvička against administrative court decisions. The applicant failed to satisfy the mandatory condition of legal representation by a lawyer required by the Constitutional Court Act, rendering the complaint procedurally inadmissible. Although the court invited the applicant to correct the defect, the applicant's subsequent request for an extension was rejected, leading to the final dismissal of the complaint.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint does not comply with mandatory requirements such as legal representation by a lawyer, the court must invite the applicant to remedy the defect within a specified period, and failure to do so results in dismissal.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014 č. j. 7 As 197/2014-19 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 8. 2014 č. j. 59 Af 17/2014-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 7. 1. 2015 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014 č. j. 7 As 197/2014-19 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 8. 2014 č. j. 59 Af 17/2014-49.
2. Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala meritorní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
3. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala nezbytnou náležitost požadovanou zákonem o Ústavním soudu, byl stěžovatel dne 13. 2. 2015 - s náležitým poučením o následku nedoručení řádné ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě - vyzván k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení advokátem. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena (uložením) dne 27. 2. 2015. Následujícího dne mu počala běžet určená 20denní lhůta, která marně uplynula dne 19. 3. 2015.
4. Stěžovatel přípisem ze dne 18. 3. 2015 (doručen 20. 3. 2015) požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Jak ovšem vyplývá z řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel v minulosti učinil, návrh Ústavnímu soudu na zahájení řízení zvolil navzdory tomu, že byl dosud opakovaně Ústavním soudem poučen o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení o návrzích stěžovatele
sp. zn. IV. ÚS 3790/13
a
sp. zn. III. ÚS 3993/12
). Ústavní soud proto lhůtu stěžovateli neprodloužil.
5. Z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem (tj. pro neodstranění vady) Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2015
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj