Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3203/14 ECLI:CZ:US:2015:4.US.3203.14.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to mootness after lower court rejected asylum delay request.

Numéro de cause IV.ÚS 3203/14
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court halted the proceedings because the underlying administrative appeal had already been rejected as unfounded. The petitioner argued the delay order violated fundamental rights, but the Constitutional Court noted the final judgment consumed the case's purpose. Since the lower court could no longer rule on the delay request, the matter was legally moot.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law on the Constitutional Court; Act on Civil Procedure: When a final judgment renders a constitutional complaint moot, the court must halt proceedings.

Mots-clés

Généré par l'IA
mootness asylum proceedings delay order final judgment procedural exhaustion

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law on the Constitutional Court
Act on Civil Procedure
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Act on Asylum

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti A. M. I. M. B., zastoupeného Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL. M., advokátem se sídlem Čihákova 871/15, 190 00 Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 22 Az 11/2014-28 ze dne 2. 9. 2014 ve spojení s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-270/ZA-ZA15-ZA15-2014 ze dne 16. 7. 2014 a návrhem na zrušení ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou dne 2. 10. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž Krajský soud v Brně nepřiznal stěžovatelově žalobě směřující proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra odkladný účinek, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 3, 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně se v petitu svého návrhu domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že nepřípustnost kasační stížnosti podle § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního (dále též "s. ř. s.") proti rozhodnutí o návrhu dle § 73 s. ř. s. ve spojení s § 32 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny i články 3, 6 a 13 Úmluvy. Tento formálně uplatněný požadavek Ústavní soud vyhodnotil jako návrh na zrušení části právního předpisu podaný dle § 74 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.

Z vyžádaného spisu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Az 11/2014, Ústavní soud zjistil, že o samotné žalobě již bylo v mezidobí rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. 12. 2014 (č. l. 44) tak, že žaloba byla dle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodná zamítnuta. Za tohoto stavu ovšem odpadl samotný předmět řízení před Ústavním soudem, poněvadž tímto meritorním rozhodnutím byl konzumován smysl a účel rozhodnutí o (ne)přiznání odkladného účinku žalobě. Případné zrušení napadeného usnesení, které je ze své podstaty rozhodnutím dočasným, by tak nemohlo vést k případné nápravě, neboť krajský soud by již znovu o návrhu na přiznání odkladného účinku nemohl rozhodovat. K tomu je třeba poznamenat, že stěžovatel předmětný rozsudek ústavní stížností nenapadl (a fakticky je s ohledem na nevyčerpané procesní prostředky řádně ani napadnout nemohl).

Protože tato nezbytná podmínka řízení o ústavní stížnosti v podobě projednatelnosti návrhu nebyla v posuzované věci splněna, neboť povaha věci neumožňuje další pokračování řízení, musil Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 3203/14

zastavit, a to za přiměřené aplikace § 104 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu. Akcesorické návrhy přitom sdílejí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. března 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu