Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 465/15 ECLI:CZ:US:2015:1.US.465.15.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation despite repeated prior warnings.

Numéro de cause I.ÚS 465/15
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Alena Houžvíčková against administrative court decisions regarding court fees and representation. Although the applicant argued for a violation of fair process rights, the Court found she failed to meet formal requirements by not being represented by a lawyer. The Court dismissed the complaint without a hearing because the applicant had been repeatedly warned of this mandatory requirement in dozens of previous cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to correct formal defects, particularly the mandatory requirement of lawyer representation, especially when the applicant has been repeatedly warned of this obligation in prior proceedings.

Mots-clés

Généré par l'IA
Constitutional Court lawyer representation formal defects repeated warnings dismissal without hearing procedural fairness constitutional complaint

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
§ 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Aleny Houžvičkové, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014 č. j. 7 Afs 220/2014-17 a ze dne 26. 11. 2014 č. j. 6 As 183/2014-14, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 9. 2014 č. j. 59 Af 11/2014-68 a ze dne 29. 5. 2014 č. j. 59 Af 9/2014-53 a proti výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 6. 2014 č. j. 59 Af 9/2014-55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces domáhala zrušení shora označených rozhodnutí správních soudů. Nejvyšší správní soud rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 7 Afs 220/2014 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (sp. zn. 59 Af 11/2014), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 6 As 183/2014 Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, zamítl žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (59 Af 9/2014), jímž soud nevyhověl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro toto řízení; kasační stížnost proti výzvě správního soudu prvního stupně Nejvyšší správní soud odmítl. Stěžovatelka rovněž žádala, aby Ústavní soud "odstranil z právních předpisů povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen nebyl.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně (řádově v desítkách případů), přičemž byla vícekrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v projednávaném případě.

Za dané situace i v tomto řízení Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2015

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka