Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 2826/13 ECLI:CZ:US:2015:1.US.2826.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court annuls regional court decision for violating fair trial rights by denying public hearing.

Numéro de cause I.ÚS 2826/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Admis (Allowed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled the Regional Court's decision denying the applicant's request to reopen criminal proceedings. The applicant argued that the appellate court violated his right to a fair trial by deciding on the prosecutor's objection in a closed session without hearing him. The court ruled that this procedure prevented the applicant from effectively countering the prosecutor's arguments, thereby breaching the principles of adversarial proceedings and equality of arms under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 36; Art. 38: A decision by an appellate court on a request to reopen proceedings, following a prosecutor's objection, must be made in a public session to ensure the principles of adversarial proceedings and equality of arms are respected.

Mots-clés

Généré par l'IA
fair trial rights public hearing requirement adversarial proceedings equality of arms reopening criminal proceedings prosecutor objection constitutional review

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 36
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 38
Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Jurisprudence citée

Généré par l'IA
I. ÚS 608/10
I. ÚS 176/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming public hearing rights violated by rejection of appeal for obvious unmeritoriousness.
II. ÚS 648/05
Constitutional Court dismisses appeal on procedural grounds, ruling that lower courts violated defense rights.
I. ÚS 573/02
Constitutional Court of Czech Republic ruled that denying a suspect a hearing in detention review proceedings violates Article 5(4) ECHR and the Charter.
I. ÚS 574/05
Constitutional court dismisses appeal as defendant failed to prove inability to attend trial despite prior warnings.
I. ÚS 988/08
Constitutional Court ruled that denying a party the chance to claim cost reduction violated fair trial rights.
I. ÚS 2971/09
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 17. února 2010 ve věci ústavní stížnosti R. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. 7 Tdo 362/2009, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 sp. zn. 10 To 34/2008 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 11. 2. 2008 č. j. 52 T 22/2005-2493, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání.
IV. ÚS 973/09
Constitutional Court suspends enforcement of lower court ruling pending review of fair trial rights claim.
III. ÚS 103/99
Constitutional Court of Czech Republic annuls detention orders due to failure to justify reasons and time limits.
I. ÚS 60/01
Constitutional court annuls Supreme Court ruling for failing to address second appeal ground on legal assessment.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Požadavky kontradiktornosti řízení a rovnosti stran při rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 10. února 2015

sp. zn. I. ÚS 2826/13

ve věci ústavní stížnosti J. P., právně zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Mikyskem, Chodská 30, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 6 To 177/2013, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení ve stěžovatelově trestní věci a znovu bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítá.

I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 6 To 177/2013 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 6 To 177/2013 se ruší.

Odůvodnění

I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. 3. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2013 sp. zn. 2 T 128/2010 bylo rozhodnuto tak, že stěžovateli byla v souladu s ustanovením § 284 odst. 1 tr. ř. za užití § 286 odst. 1 tr. ř. povolena obnova řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 128/2010.

4. Výše citované usnesení okresního soudu bylo zrušeno ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž bylo rozhodnuto tak, že se návrh stěžovatele zamítá.

5. S postupem krajského soudu stěžovatel zásadně nesouhlasí a je toho názoru, že odvolací soud závažným způsobem porušil jeho právo na obhajobu, jež je mu garantováno čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Pochybení krajského soudu je spatřováno především v tom, že o stížnosti státního zástupce bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ač mělo být naopak rozhodnuto v zasedání veřejném. V souvislosti s uvedeným stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010

sp. zn. III. ÚS 608/10

(N 173/58 SbNU 513), podle něhož rozhoduje-li soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova řízení, může ve smyslu § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout dle § 283 písm. d) tr. ř. jen způsobem uvedeným v ustanovení § 286 odst. 1 tr. ř., tedy ve veřejném zasedání.

6. K meritu věci stěžovatel uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil hmotněprávní otázky týkající se naplnění podmínek obnovy řízení. Odvolací soud, který stěžovateli odňal možnost se k věci vyjádřit, dospěl k závěru, že následné zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, na základě kterého byl stěžovatel odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, není novou skutečností. Podle stěžovatele zrušením podkladového správního rozhodnutí došlo pro všechna další navazující řízení k vytvoření stavu, kdy předmětný zákaz činnosti nebyl nikdy vysloven, neboť de iure neexistuje vykonatelné rozhodnutí. V souvislosti s uvedeným stěžovatel odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011 sp. zn. 8 Tdo 146/2011. Zrušení podkladového rozhodnutí je třeba hodnotit jako novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 278 tr. ř.

III. 7. Předmětná ústavní stížnost byla zaslána k vyjádření Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který k výše uvedenému sdělil, že návrh stěžovatele považuje za neopodstatněný, a zcela odkázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení.

8. Vzhledem k tomu, že krajský soud nevnesl do věci žádné argumentační novum, Ústavní soud stěžovateli toto vyjádření k replice nezasílal a přistoupil rovnou k vydání vyhovujícího nálezu.

IV. 9. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť dle názoru Ústavního soudu došlo k zásahu do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 36 Listiny.

10. Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. V předmětném případě však Ústavnímu soudu nezbývá než uplatnit svoji pravomoc a do řízení před obecnými soudy zasáhnout.

11. V předmětném případě považuje Ústavní soud právní argumentaci stěžovatele za zcela přiléhavou, a to zejména s odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 608/10

ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513), v němž byla zdůrazněna nutnost zachování kontradiktornosti a rovnosti účastníků soudního řízení. Ve zmíněném nálezu dospěl Ústavní soud mimo jiné k závěru, že s ohledem na charakter řízení o obnově je nezbytné, aby odvolací soud rozhodující o stížnosti podle § 286 odst. 3 tr. ř. při provádění a hodnocení důkazů, jakož i při vlastním rozhodnutí o meritu věci přiměřeným způsobem podrobil svůj postup zásadám odvolacího řízení.

12. Dokazování prováděné v obnovovacím řízení s cílem zjistit, zda tu jsou navrhovatelem tvrzené nové důkazy nebo skutečnosti ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, se nemůže vymykat zásadě volného hodnocení důkazů dle § 2 odst. 6 ani zásadám ústnosti a bezprostřednosti dle § 2 odst. 11 a 12 tr. řádu. Důkazní řízení musí mít kontradiktorní charakter, který v neveřejném zasedání zajištěn být nemůže (srov. Šámal P. et al. Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, str. 878, mar. 6).

13. Kontradiktornost se v soudním procesu nevztahuje jen na dokazování [např. ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], ale zahrnuje i právo seznámit se s argumenty předloženými druhou stranou a vyjádřit se k nim. Dle Evropského soudu pro lidská práva nemůže být soudní rozhodnutí založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, resp. co jim nebylo předloženo k diskusi [rozsudek Mantovanelli proti Francii z 18. 3. 1997, Rowe a Davis proti Spojenému království z 16. 2. 2000, srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. I. ÚS 2971/09

ze dne 17. 2. 2010 (N 28/56 SbNU 315), bod 21]. Tato diskuse nemusí mít vždy nutně ráz ústního slyšení (např. v opravných řízeních, v nichž kasační soud rozhoduje výhradně o právních otázkách), zpravidla je však veřejné projednání věci za přítomnosti stran zároveň nejlepším předpokladem kontradiktornosti [srov. Repík, citované dílo, str. 151, dále viz rozsudky Ekbatani proti Švédsku z 26. 5. 1988, Helmers proti Švédsku z 29. 10. 1991, Belziuk proti Polsku z 25. 3. 1998, Cooke proti Rakousku z 8. 2. 2000, srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. I. ÚS 176/04

ze dne 11. 5. 2004 (U 31/33 SbNU 515), nález

sp. zn. II. ÚS 648/05

ze dne 15. 2. 2006 (N 37/40 SbNU 311), nález

sp. zn. I. ÚS 573/02

ze dne 23. 3. 2004 (N 41/32 SbNU 397) a další].

14. Z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem je zřejmé, že právnímu zástupci stěžovatele sice bylo doručeno rozhodnutí okresního soudu o obnově řízení, nicméně následně státním zástupcem podaná stížnost nikoliv. Pokud za této situace rozhodl odvolací soud o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení v neveřejném zasedání, bez slyšení stěžovatele, znemožnil mu tím účinně uplatňovat vlastní námitky proti skutkové a právní argumentaci státního zástupce. Postupem krajského soudu byl stěžovatel fakticky zbaven možnosti vlastní argumentací jakkoli ovlivnit rozhodování soudu druhého stupně o opravném prostředku podaném státním zástupcem v jeho neprospěch. Řízení proto neodpovídalo zmíněným principům kontradiktornosti a rovnosti stran. Na rozhodnutí odvolacího soudu, které z uvedeného řízení vzešlo, je tudíž třeba hledět jako na rozporné se zárukami uvedenými v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, zcela v intencích nálezů Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 574/05

ze dne 30. 5. 2006 (N 109/41 SbNU 357),

sp. zn. I. ÚS 988/08

ze dne 5. 8. 2009 (N 177/54 SbNU 225),

sp. zn. I. ÚS 2971/09

(viz výše),

sp. zn. IV. ÚS 973/09

ze dne 7. 10. 2009 (N 212/55 SbNU 3) a dalších. K uvedenému není od věci odkázat též na tu skutečnost, že ústavně konformní postup ve věci je uváděn rovněž v rámci odborné literatury (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3425).

15. Z vyloženého je zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem se bude stížností státního zástupce proti usnesení okresního soudu opětovně zabývat, a to při zachování všech kautel spravedlivého procesu. V této souvislosti je vhodné odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů, podle které z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí [viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000

sp. zn. III. ÚS 103/99

(N 17/17 SbNU 121) či nález téhož soudu ze dne 28. 8. 2001

sp. zn. I. ÚS 60/01

(N 127/23 SbNU 227)]. Krajský soud se tak v rámci odůvodnění svého rozhodnutí bude muset vypořádat i se stěžovatelem zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu, reprezentovanou usnesením sp. zn. 8 Tdo 146/2011 ze dne 20. 7. 2011.

16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 6 To 177/2013 podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.