Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3751/14 ECLI:CZ:US:2015:4.US.3751.14.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of exhaustion of ordinary remedies and missing legal representation.

Numéro de cause IV.ÚS 3751/14
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Dvořáck against lower court rulings on judicial impartiality. The applicant failed to provide substantive arguments linking the decisions to constitutional violations, and the case had not yet reached a final merits judgment. The court ruled the complaint inadmissible because ordinary civil procedure remedies remained available and the applicant lacked mandatory legal counsel.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if ordinary remedies have not been exhausted or if the complaint lacks substantive arguments and mandatory legal representation.

Mots-clés

Généré par l'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility mandatory legal counsel judicial impartiality subsidiarity principle

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
čl. 90 Ústavy
čl. 96 odst. 1 Ústavy
90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl.
čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny
čl. 37 odst. 3 Listiny

Jurisprudence citée

Généré par l'IA
II. ÚS 2815/09
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment.
I. ÚS 2222/09
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint for exhaustion of ordinary appeal remedies against judge recusal.
II. ÚS 839/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
IV. ÚS 237/09
Constitutional complaint dismissed as premature due to failure to exhaust ordinary appeal remedies regarding judge recusal.
I. ÚS 2617/08
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before ordinary courts decide.
IV. ÚS 1643/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to exhaustion of ordinary remedies.
II. ÚS 520/07
Constitutional Court dismissed constitutional complaint for premature filing before exhausting ordinary appeal remedies.
II. ÚS 515/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment.
II. ÚS 57/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint against a judge's recusal ruling pending ordinary appeal.
II. ÚS 558/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment. Procedural exhaustion of remedies required for constitutional review.
II. ÚS 565/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to lack of legal remedy and improper scope.
II. ÚS 644/12
Constitutional Court dismisses judge's recusal request due to conflict of interest with a party's partners.
II. ÚS 2663/12
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge impartiality not exhausted via appeal.
III. ÚS 2913/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies.
IV. ÚS 2572/14
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and improper legal representation.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jiřího Dvořáčka, zastoupeného JUDr. Jiřinou Poslušnou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec, nám. Míru 162/I, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2014 č. j. Nco 95/2014-344 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2014 č. j. 7 Nc 1017/2014-355, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno stěžovatelem vznesené námitce podjatosti ve výrocích uvedených soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci. V ústavní stížnosti, která byla na výzvu Ústavního soudu doplněna, nejsou ani po tomto doplnění uvedeny důvody, pro které má stěžovatel za to, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s výše uvedenými ustanoveními Ústavy a Listiny.

Ústavní soud přesto přezkoumal ústavní stížnost a stěžovatelem napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný z hlediska procesních podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pojmovým znakem ústavní stížnosti se jeví její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval za účelem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit.

Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.

V projednávané věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť vydáním napadeného usnesení o nevyloučení soudců řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně

sp. zn. II. ÚS 2815/09

,

I. ÚS 2222/09

,

II. ÚS 839/09

,

IV. ÚS 237/09

,

I. ÚS 2617/08

,

IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

,

II. ÚS 644/12

,

II. ÚS 2663/12

,

III. ÚS 2913/13

či

IV. ÚS 2572/14

- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud - v souvislosti s absencí argumentace v ústavní stížnosti - dodává, že v řízení před Ústavním soudem musí být navrhovatel zastoupen advokátem. Smysl a účel obligatorního zastoupení advokátem lze spatřovat zejména v mimořádné závažnosti a specifičnosti řízení a s tím spojené snaze povinným právním zastoupením nejen zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního podání kvalifikovaného návrhu. Z uvedeného vyplývá nezbytnost reálného právního zastoupení od počátku řízení, tj. včetně sepsání samotné ústavní stížnosti (srov.

sp. zn. Pl. ÚS 1/96

). Ústavní soud dále upozorňuje, že postup nerespektující zákon by mohl být také důvodem pro odmítnutí návrhu podaného Ústavnímu soudu (

sp. zn. II. ÚS 632/06

,

II. ÚS 1419/09

, srov. též kárné rozhodnutí orgánu České advokátní komory ze dne 21. 3. 2003, ve věci č. 12/03, Bulletin advokacie 8/2003).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2015

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj