Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3864/14 ECLI:CZ:US:2015:4.US.3864.14.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated judicial independence by annulling seizure orders.

Numéro de cause IV.ÚS 3864/14
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company challenging regional court decisions that annulled police seizure orders. The company argued the regional court's actions violated judicial independence and procedural fairness by instructing law enforcement on future steps. The court dismissed the appeal, ruling that the regional court fulfilled its duty to provide legal reasoning and acted as an impartial arbiter without infringing constitutional rights.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must exercise restraint and only intervene when other courts violate constitutionally guaranteed rights, rejecting complaints against procedural rulings that do not constitute arbitrary acts.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint judicial independence seizure of property regional court procedural fairness arbitrary act minimal intervention

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 79a a násl. trestního řádu
To se týká i rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu.
§ 134 odst. 2 trestního řádu
§ 134 odst. 2 trestního řádu).
čl. 83 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky BSB 1881, s. r. o., se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1780/21, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Šaldova 34/466, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2014 č. j. 1 To 60/2014-13, č. j. 1 To 61/2014-13 a č. j. 1 To 62/2014-13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jimiž byly zamítnuty její stížnosti proti usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování. Těmito usneseními policejního orgánu byla po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové zajištěna tři motorová vozidla stěžovatelky jako náhradní hodnoty za věci, které tvořily výnos z trestné činnosti, pro níž je stěžovatelka stíhána (konkrétně pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 dost. 1, 3 trestního zákoníku).

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 2, čl. 4, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Námitky, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, směřují primárně proti řízení, které předcházelo výše uvedeným rozhodnutím o zajištění věcí. Krajský soud v Hradci Králové v jeho rámci na základě stížnosti stěžovatelky svými rozhodnutími z 18. 9. 2014 zrušil usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové o prodeji předmětných věcí, a to z důvodu procesní vady, neboť podle jeho názoru absentovalo předchozí rozhodnutí o zajištění těchto věcí. Stěžovatelka má za to, že Krajský soud v Hradci Králové tímto způsobem dal policejnímu orgánu a státnímu zástupci jasnou instrukci, jak dále ve vztahu k předmětným věcem postupovat, čímž porušil princip nezávislosti soudu a rovnosti účastníků řízení a postavil se na stranu obžaloby.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře neustále zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 267/03

,

I. ÚS 331/04

,

I. ÚS 155/06

,

I. ÚS 105/07

,

II. ÚS 2475/08

,

IV. ÚS 1935/09

,

IV. ÚS 1054/12

a další).

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

V posuzované věci lze konstatovat, že všechny uvedené požadavky pro zajištění věcí stěžovatelky byly splněny. Pokud jde o námitky proti rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2014, z petitu návrhu vyplývá, že tato rozhodnutí stěžovatelka nenapadá. Nicméně Ústavní soud dodává, že bylo povinností krajského soudu, aby vyložil mj. i právní úvahy, které jej k vydání takových rozhodnutí vedly (srov. § 134 odst. 2 trestního řádu). Jestliže tedy Krajský soud v Hradci Králové tuto svou povinnost důsledně splnil, postupoval zákonným způsobem a zcela v intencích spravedlivého (řádného) procesu a nijak tím neporušil svou úlohu nestranného arbitra.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu