Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 2869/14 ECLI:CZ:US:2014:1.US.2869.14.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and repeated prior warnings.

Numéro de cause I.ÚS 2869/14
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant had submitted hundreds of similar complaints since 2007 and was repeatedly instructed to be represented by a lawyer under the Constitutional Court Act. The court ruled that since the applicant had been warned in identical previous cases, issuing a new warning would be ineffective and formalistic, yet the complaint still lacked the mandatory formal requirement of lawyer representation.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30, § 31, § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it lacks mandatory formal requirements, such as lawyer representation, and the applicant has been repeatedly warned in identical prior proceedings, rendering further warnings ineffective.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation repeated warnings doctrine formal defects dismissal ineffective judicial warning Constitutional Court Act procedural inefficiency

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 and § 31 of the Constitutional Court Act
§ 41 letter b) of the Constitutional Court Act
§ 72 paragraph 3 of the Constitutional Court Act
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Constitutional Court Act

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014 sp. zn. 8 As 77/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2014 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.

2. Stěžovatel byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost. Přesto i nyní podaný návrh postrádá základní formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména pak není naplněn požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2007 několik stovek návrhů (ústavních stížností) a v rámci řízení o nich byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení pod

sp. zn. I. ÚS 467/09

,

II. ÚS 1778/10

aj.). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady). Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

4. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj