Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 1759/14 ECLI:CZ:US:2014:3.US.1759.14.1 Généré par l'IA

Constitutional court dismisses judge's ex officio appeal as inadmissible due to lack of standing.

Numéro de cause III.ÚS 1759/14
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial executor against a district court ruling. The court held that the executor lacks standing because the proceedings did not directly affect his personal rights but rather addressed costs of a prior execution handled by another executor. Consequently, the court ruled the complaint was inadmissible as filed by an obviously unauthorized person.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A judicial executor lacks standing to file a constitutional complaint when the court decision concerns costs of a prior execution rather than his own rights, as he acts merely as a factual executor of state power.

Mots-clés

Généré par l'IA
judicial executor standing constitutional complaint inadmissibility state power subject basic rights holder prior execution costs

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na tyto závěry Ústavní soud i v nyní posuzované věci ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, a to soudcem zpravodajem a bez ústního jednání podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo podnikat ve smyslu čl.
čl. 26 Listiny
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a právo k majetku podle jejího čl.
čl. 11 Listiny

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, se sídlem Hlinky 41/104, Brno, zastoupeného JUDr. Zdeňkěm Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 3. 2014 č.j. 18 Nc 9156/2009-36, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a právo k majetku podle jejího čl. 11.

Spolu s touto ústavní stížností stěžovatel podal jedenáct stížností dalších, směřujících (co do výroku i odůvodnění) proti identickým rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích, kterými se v jednotlivých případech mění exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem jako soudním exekutorem (výrok I.) a jimiž je dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výrok II.)

Vzhledem k tomu, že o nich již Ústavní soud rozhodoval, není třeba rekapitulovat řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí ani obsah těchto stížností, a postačí zaznamenat podstatnou část dříve vyjádřené argumentace, o niž se opírá závěr, že stěžovatel není ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k podání této ústavní stížnosti oprávněn.

Pro posouzení aktivní legitimace soudního exekutora je zde odkazováno na stanovisko Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06; ačkoli bylo rozhodováno o nákladech exekučního řízení, nedošlo rozhodnutím soudu k přímému zásahu do práv stěžovatele, protože zde nerozhodoval o nákladech svých, nýbrž o nákladech dosavadního exekučního řízení, které vznikly dříve pověřenému soudnímu exekutorovi, pročež na něj nelze nahlížet jako na účastníka řízení, nýbrž výhradně jako na faktického vykonavatele soudní pravomoci v oblasti občanskoprávních exekucí. Pak dochází k užití stanovisko Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, podle kterého "pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není, a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury" (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 1756/14

, resp.

sp. zn. I. ÚS 1758/14

ze dne 14. 7. 2014).

S ohledem na tyto závěry Ústavní soud i v nyní posuzované věci ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, a to soudcem zpravodajem a bez ústního jednání podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2014

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj