Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies due to filed complaint for confusion of jurisdiction.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem Mělník, Ve Vinicích 553/17, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2011 č. j. 7 Co 2026/2011-122 a proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 4. 2011 č. j. 2 C 126/2010-88, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 1. 2012 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2011 č. j. 7 Co 2026/2011-122, kterým byl ve věci samé potvrzen též napadený rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 4. 2011 č. j. 2 C 126/2010-88, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů (uzavřené dne 4. 6. 2003 mezi ním a žalovanou P. D.). Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí obecných soudů zrušil, a to pro porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat materiálním posouzením napadeného rozhodnutí a postupu soudu, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní projednání ústavní stížnosti.

3. Ústavní stížnost není přípustná.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Uvedenými prostředky se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí, vyjma návrhu na obnovu řízení, také mimořádné opravné prostředky (s účinností do 31. 12. 2012 pouze vyjma takového, který bylo možno příslušným orgánem odmítnout pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení - § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v rozhodném znění).

5. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).

6. Podle § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Účastník, u něhož došlo k porušení práva účastnit se jednání před soudem, disponuje na základě citovaného ustanovení procesním nástrojem, na jehož základě může nechat namítaný postup odvolacího soudu (potažmo první instance) přezkoumat. Žaloba pro zmatečnost, jako mimořádný opravný prostředek zavedený do našeho právního řádu od 1. 1. 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocných rozhodnutí soudů, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, nebo je-li těmito vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo.

7. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti argumentoval výhradně porušením práva na spravedlivý proces v důsledku znemožnění (resp. nezajištění) účasti na jednání před soudem prvního stupně, i před soudem odvolacím (stěžovatel se již v době rozhodování soudu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody). Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti. Uvedený právní názor lze přitom přijmout i v intencích řady usnesení Ústavního soudu, kterými došlo k odmítnutí ústavních stížností pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že stěžovatel nepodal v daných věcech žalobu pro zmatečnost, byť z jiného zákonného důvodu (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 1988/07

,

sp. zn. IV. ÚS 2618/07

,

sp. zn. II. ÚS 1276/08

,

sp. zn. III. ÚS 2288/08

; též stanovisko Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS - st. 26/08). Jak navíc Ústavní soud v průběhu řízení zjistil, stěžovatel proti napadenému rozsudku odvolací instance žalobu pro zmatečnost v zákonem stanovené lhůtě rovněž podal.

8. Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj