Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3589/13 ECLI:CZ:US:2014:4.US.3589.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint for failure to comply with statutory formal requirements and repeated warnings.

Numéro de cause IV.ÚS 3589/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with formal requirements under the Constitutional Court Act. The applicant had submitted over four hundred complaints since 2007, most of which suffered the same defects, and was repeatedly warned of the necessity of legal representation. The court deemed further individual warnings ineffective and formalistic, allowing dismissal without a hearing under the specific provision of the Act.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing when the applicant repeatedly fails to meet formal requirements despite prior warnings, rendering further individual notification ineffective.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint formal requirements repeated warnings legal representation dismissal without hearing Constitutional Court Act provisions ineffective procedural formalism

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu vydanému pod sp. zn. 8 As 75/13, resp. 8 As 76/13, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2013 se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 75/13, resp. 8 As 76/13.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes čtyři sta podání navrhovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl navrhovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad.

Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích.

Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes čtyři sta podání navrhovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl navrhovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad.

Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích.

Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj