Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3393/13 ECLI:CZ:US:2014:4.US.3393.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding restitution law application. Constitutional Court dismisses complaint as clearly unfounded regarding restitution law application.

Numéro de cause IV.ÚS 3393/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing, citing it as clearly unfounded. The petitioner argued that lower courts failed to apply restitution law correctly, but the Court found the general courts had fully addressed the constitutional issues. The decision rests on the principle that post-liberation restitution legislation is a supplementary instrument and does not guarantee complete justice.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 87/1991 Coll., on extrajudicial rehabilitation: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the general courts have already fully addressed the constitutional issues raised in a prior ruling.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint dismissal clearly unfounded standard restitution law application post-liberation legislation supplementary instrument principle

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 87/1991 Coll., on extrajudicial rehabilitation

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele Bohumila Křivánka, zastoupeného JUDr. Ladislavem Zahradníkem, se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 28 Cdo 510/2013, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. ledna 2012 č. j. 21 C 151/2009-187 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 5. října 2012 č. j. 36 Co 305/2012-292, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 8. 11. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že "[p]rávní posouzení věci je nadále nespravedlivé a neústavní", pročež se dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009

sp. zn. I. ÚS 2214/08

[N 187/54, SbNU 313] navazujícího na předchozí, tímto nálezem zrušená, rozhodnutí obecných soudů souvisejících s právě projednávanou věcí. V citovaném nálezu Ústavní soud obecným soudům zejména uložil zkoumat, zda žalovaní nenabyli předmětnou nemovitost na základě protiprávního zvýhodnění ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb.").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle IV. senátu Ústavního soudu se obecné soudy v právě posuzovaných rozhodnutích zcela vypořádaly s námitkami Ústavního soudu vznesenými ve shora citovaném nálezu. Ostatně ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím v podstatě nic konkrétního neuvádí. Podle Ústavního soudu je třeba vyjít z toho, že restituční zákonodárství vytvořené po skončení doby nesvobody je instrumentem toliko dodatečným, často zdaleka - ostatně jako právo samo - neumožňujícím dosažení úplné spravedlnosti. V řízení před obecnými soudy se nepodařilo prokázat - a to je rozhodující - že by žalovaní byli povinnými osobami ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. To je třeba respektovat.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu