Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 3596/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.3596.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Numéro de cause IV.ÚS 3596/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, citing a failure to meet formal requirements under the Constitutional Court Act. Although the applicant argued for procedural fairness, the Court noted that mandatory lawyer representation was not respected in the filing. The Court decided to dismiss the complaint as the repeated warnings to correct the defect had become ineffective, applying the principle of proportionality to avoid formalism.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to comply with mandatory representation by a lawyer, provided that prior warnings have been issued and the requirement for new warnings would be disproportionate and ineffective.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal proportionality principle formal requirements ineffective warnings procedural fairness Constitutional Court Act

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.
§ 120 s. ř. s.
a), za použití § 120 s. ř. s., odmítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. srpna 2013 č. j. 8 As 77/2013-10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 27. listopadu 2013 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces.

Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a), za použití § 120 s. ř. s., odmítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. července 2013 č. j. 10 Na 62/2013-3, kterým krajský soud postoupil věc stěžovatele k vyřízení Městskému soudu v Praze.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než tří set ústavních stížností, resp. desítek opakovaných výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhů v jiných věcech je navrhovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech

předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 3. prosince 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka