Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 3397/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3397.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation.

Numéro de cause III.ÚS 3397/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM - společenské hry s. r. o. against lower court decisions. The applicant failed to appear with a mandatory lawyer, violating statutory requirements for proper filing. The court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant had been repeatedly instructed on these formalities in previous cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints lacking mandatory lawyer representation are inadmissible unless the defect is cured, and repeated prior instructions may justify dismissal for formal non-compliance.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint mandatory lawyer representation inadmissible filing procedural defect Czech Constitutional Court

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry s. r. o., IČ 25776941, se sídlem Radlická 49, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013 č. j. 30 Cdo 2134/2013-197, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2011 č. j. 30 Co 422/2011-94, a proti "rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 154/2010", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2013, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatelka - a to z důvodu údajného porušení celé řady základních práv a svobod - napadla shora označená soudní rozhodnutí, přičemž se domáhala jejich zrušení.

Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a její podání tak za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka v posledních několika letech vedla a vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedených pod

sp. zn. II. ÚS 2899/09

,

II. ÚS 613/10

,

II. ÚS 1730/11

a další).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud již ve více obdobných případech vyslovil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení pro každé další konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

V souladu s ustáleným hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

,

IV. ÚS 2386/08

,

II. ÚS 713/08

,

II. ÚS 1638/07

,

III. ÚS 847/07

,

III. ÚS 2658/09

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu