Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 3548/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.3548.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal by non-party relative due to lack of standing and procedural defects.

Numéro de cause II.ÚS 3548/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a relative of a convicted murderer, citing a lack of standing and procedural flaws. Although the complainant argued that the defendant's conviction violated Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and freedoms, the Court held that relatives do not have the right to file such complaints unless they were direct parties to the criminal proceedings. Consequently, the Court dismissed the complaint under Section 43(1)(c) of the Act on the Constitutional Court because the complainant was not a party to the trial and the complaint was inadmissible.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Section 72(1)(a) of the Act on the Constitutional Court; Section 43(1)(c) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant is not a party to the proceedings under review, as the system does not recognize actio popularis.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint standing requirement party to proceedings actio popularis Constitutional Court criminal conviction procedural admissibility

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Section 72(1)(a) of the Act on the Constitutional Court
Tímto předpisem je zákon o Ústavním soudu, podle jehož ustanovení § 72 odst.
Section 43(1)(c) of the Act on the Constitutional Court
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost podává osoba zjevně k tomu neoprávněná, Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst.
Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and freedoms
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and freedoms
Article 88(1) of the Constitution of the Czech Republic

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 52 T 1/2012 ze dne 30. 5. 2012, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 71/2012 ze dne 12. 9. 2012 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 464/2013 ze dne 30. 5. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 11. 2013, se stěžovatelka jako příbuzná L. O., pravomocně odsouzeného za zločin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. i), j) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o vině a trestu L. O. Tvrdí, že jimi byla porušena ústavní práva odsouzeného garantovaná čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat, zda stížnost splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence. Rámec, stanovený těmito předpisy, nemůže překročit.

Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto předpisem je zákon o Ústavním soudu, podle jehož ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá pravomocná rozhodnutí obecných soudů, která byla vydána v trestním řízení vedeném proti L. O., přičemž své oprávnění k podání této stížnosti dovozuje z příbuzenského vztahu k odsouzenému. V trestním řízení jsou sice určitá procesní práva přiznána i příbuzným obžalovaného (srov. např. ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř.), tato oprávnění daná trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení. V daném případě však stěžovatelka stranou řízení, v němž byl vydán odsuzující rozsudek, zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost podává osoba zjevně k tomu neoprávněná, Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatelky trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj