Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 3179/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.3179.13.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file appeal.

Numéro de cause I.ÚS 3179/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Jan Sobka against a regional court judgment. The applicant claimed violations of fundamental rights but failed to exhaust all legal remedies by not filing an appeal against the contested decision. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant did not utilize the available appellate procedure required by law.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection provided by law, including the right to appeal.

Mots-clés

Généré par l'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility failure to appeal procedural means protection appellate procedure requirement

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak i ustanovení § 237 a násl.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému tak Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ivanou Janů o ústavní stížnosti Jana Sobka, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2013, č.j. 38 Co 487/2011-495, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví konkretizovaný rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a domáhal se jeho zrušení pro údajné porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, obecných soudů, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 9 odst. 3 a čl. 96 odst. 2 Ústavy.

Dříve než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, splňující tyto požadavky, kromě předepsaného zastoupení kvalifikovaným právním zástupcem, je ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona nepřípustná.

Dne § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Z obsahu návrhu, jímž stěžovatel brojí pro napadenému rozsudku, který byl vydán po 1.1.2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak i ustanovení § 237 a násl. obč. soudního řádu, vyplývá, že stěžovatel nepodal proti rozsudku krajského soudu dovolání, ač o této možnosti byl odvolacím soudem řádně poučen. Stěžovatel tak v dané věci nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a jeho návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 28.3.2013, sp.zn.

III. ÚS 772/13

, návrhem nepřípustným (pozn. o důsledcích změny právní úpravy přípustnosti ústavní stížnosti mohl být stěžovatel informován advokátem, který ho ve sporu zastupoval před krajským soudem).

Vzhledem k výše uvedenému tak Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu hospodárnosti nepovažoval za nutné postupovat podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj