Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2048/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.2048.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded due to lack of constitutional rights violation in administrative court rulings.

Numéro de cause IV.ÚS 2048/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Dr. Renata Vašková against administrative court decisions. The complainant argued that the regional court failed to follow a binding precedent from the Supreme Administrative Court, violating her right to judicial protection. The court determined the appeal was clearly unfounded because the lower courts properly applied the Supreme Court's guidance and the complainant could not claim a constitutional violation merely for differing legal opinions.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's claim does not demonstrate a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint unfounded appeal judicial protection binding precedent administrative law fundamental rights legal interpretation

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Renaty Vaškové, zastoupené JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem Valašské Meziříčí, Ulička 852,MAPA proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2013 č. j. 8 Afs 66/2012-29 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2012 č. j. 31 Af 61/2012-132, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít, když se krajský soud neřídil závazným právním názorem, vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost předmětně souvisí s další věcí, projednávanou Ústavním soudem pod

sp. zn. IV. ÚS 2033/13

.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. K tomu v posuzovaném případě nedošlo.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dřívějším zrušovacím rozsudku ve věci uložil Krajskému soudu v Brně řádně zhodnotit další podklady, obsažené v daňovém spise. Současně pro účely dalšího řízení vyslovil, že "pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce ..., směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití předmětné nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda některá dílčí stavební činnost mohla být opravou." Krajský soud se v dalším řízení pokyny Nejvyššího správního soudu řídil, když provedl obšírné hodnocení podkladů a tyto následně zhodnotil v souladu s pokyny Nejvyššího správního soudu. To ostatně následně potvrdil i Nejvyšší správní soud, když na základě kasační stížnosti stěžovatelky rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil kasační stížnost (již druhou v této věci) a sám pak zevrubně, přesvědčivě a v souladu se svým vlastním dřívějším rozhodnutím odůvodnil, proč považuje závěry Krajského soudu v Brně za správné, nemůže se stěžovatelka úspěšně dovolat porušení svého ústavního práva na soudní ochranu jen proto, že se správní soudy neztotožnily s jejím právním názorem.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu