Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 1777/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1777.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.

Numéro de cause III.ÚS 1777/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Court decision, citing severe formal deficiencies. The applicant submitted the complaint without legal representation and failed to attach the contested decision, despite repeated prior warnings over 150 previous filings. The Court dismissed the request because the applicant could not remedy these defects within the statutory timeframe, deeming further reminders ineffective given his history of non-compliance.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30, § 31, § 41 odst. 3, § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation and essential documents is inadmissible if the applicant fails to cure the defect within the prescribed period, even after repeated warnings.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation formal defects dismissal statutory time limits repeated warnings ineffectiveness

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Stěžovatel tedy jako v množství jiných podání nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
§ 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA
I. ÚS 257/09
Constitutional complaint dismissed for failure to cure formal defects within extended time limits.
I. ÚS 467/09
Constitutional Court rejects bias claim against judge who presided over prior constitutional complaints by same petitioner.
I. ÚS 787/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to correct procedural defects within the statutory deadline.
III. ÚS 291/09
Constitutional Court dismisses petition for non-compliance with service rules and failure to cure defects.
IV. ÚS 424/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of legal representation and failure to cure defects.
III. ÚS 1204/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to cure procedural defects within statutory time limits.
II. ÚS 1778/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to provide full power of attorney within deadline.
II. ÚS 289/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
I. ÚS 783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to provide lawyer representation within statutory deadline.
I. ÚS 2783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
II. ÚS 3748/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation formalities.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2013 sp. zn. 33 Cdo 3144/2011-102, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním ze dne 29. května 2013, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu. K ústavní stížnosti není přiloženo napadené rozhodnutí. Z veřejně dostupného zdroje na www.nsoud.cz Ústavní soud zjistil, že podle obecných soudů ve věci, která byla předmětem řízení, nebylo zřejmé, čeho se žalobce domáhá, žádá-li, aby bylo rozhodnuto tak, že "soud má za prokázané, že žalovaná nevypracovala právní rozbor věci, nýbrž vyjádření "protiúčastníka" řízení o ústavní stížnosti, její neochota zastupovat navrhovatele neměla právní důvod, neboť zjevná bezdůvodnost bránění práva není totéž, co nepochopení a přehlížení vylíčené podstaty právní věci advokátem čímž došlo k (nečitelné slovo) práva přiznaného ČAK, proto toto právo nezaniklo".

2. Ačkoliv stěžovatel byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje. Stěžovatel nebyl při podání ústavní stížnosti právně zastoupen a v záhlaví svého podání uvedl, že advokát ani nebude určen. Stěžovatel tedy jako v množství jiných podání nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z vnitřní evidence Ústavního soudu se podává, že stěžovatel od roku 2007 mu adresoval více než 150 podání, ve vztahu ke kterým byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

,

II. ÚS 3748/12

).

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech stěžovatele opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení není nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

4. Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, zejména pak v případě stěžovatele, který se na Ústavní soud obrátil již téměř čtyřmi sty podáními. Za dané situace, kdy již tato dvouměsíční lhůta marně uplynula, nelze považovat za účelné, aby i v tomto řízení byl stěžovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s více jak dvěma sty obdobných usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu