Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 1628/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1628.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numéro de cause III.ÚS 1628/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a lower administrative court decision. The applicant had repeatedly been informed since 2007 that legal representation by a lawyer is mandatory before the Constitutional Court, yet he proceeded without counsel. The court dismissed the complaint because the applicant knowingly ignored this statutory requirement despite prior warnings in numerous similar cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to be represented by a lawyer, even if previously warned of this mandatory procedural requirement.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation Constitutional Court procedure formal admissibility constitutional complaint dismissal legal counsel requirement

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické … osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2013 č. j. 2 As 8/2013-11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 14. 5. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž - jak vyplynulo z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku dostupného na www.nssoud.cz - byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. 3 A 58/2010-56 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické … osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; naposledy mu bylo takové poučení poskytnuto v říjnu 2012 ve věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 3841/12

. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědoměn i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupuje prakticky opakovaně, naposledy ve věci

sp. zn. I. ÚS 1041/13

a

sp. zn. III. ÚS 1235/13

, kdy usneseními ze dne 29. 4. 2013 ústavní stížnosti odmítl.

Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2013

Milada Tomková, v. r.

soudce zpravodaj