Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 220/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.220.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil property ownership judgment as clearly unfounded.

Numéro de cause I.ÚS 220/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by František Libánsky against civil court rulings determining property ownership. The applicant argued that lower courts failed to properly examine evidence regarding his claim that the property was reconstructed rather than built by the plaintiff. The court found no violation of fundamental rights because the lower courts correctly applied civil procedure rules and adequately addressed the applicant's arguments.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as clearly unfounded when the lower courts' decisions are properly reasoned and do not violate fundamental rights.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint rejection property ownership dispute civil procedure review fundamental rights violation clearly unfounded claim

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Františka Libánského, zastoupeného JUDr. Lenkou Rivolovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Na Truhlářce 1455/13, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. října 2012 č. j. 28 Cdo 499/2012-195, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2011 č. j. 28 Co 117/2011-140 a Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. prosince 2010 č. j. 7 C 222/2010-58, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 15. dubna 2011 č. j. 7 C 222/2010-102, 105, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2013 domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tvrzením, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že v řízení, ve kterém se žalobce domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, on, jako žalovaný požadoval zamítnutí žaloby s tím, že pro vlastnické právo k nim nesvědčí žádný důkaz a žalobce neprokázal ani své právní nástupnictví po n. p. Tona, jenž konečně, podle jeho přesvědčení, také ani nemovitosti nevybudoval, pouze rekonstruoval. Dále poukázal na rozsah dokazování a na postup soudů, při němž, dle něj, nebyla věci věnována náležitá a zvýšená pozornost, a proto také dospěly k nesprávnému právnímu závěru, tedy k určení žalobce jako vlastníka předmětných nemovitostí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na přesvědčivé závěry odvolacího soudu, na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu opodstatněně dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné a své rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Krajský soud v Praze na základě odvolání druhého žalovaného (nyní stěžovatele) přezkoumal rozsudek (kterým soud I. stupně určil žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí) v souladu s § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu a opodstatněně jej (ve věci samé) potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí s poukazem na správná skutková zjištění učiněná Okresním soudem v Kolíně a vztahující se také k pravomocně zamítnutým vzneseným restitučním nárokům žalovaného k předmětným nemovitostem, se vypořádal se všemi jeho uplatněnými odvolacími námitkami a i na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu