Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 266/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.266.13.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses complaint as ordinary court correctly applied insolvency law without exceeding judicial discretion.

Numéro de cause I.ÚS 266/13
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the denial of a preliminary order in insolvency proceedings. The applicant argued that the lower courts failed to order the directors to deposit funds due to their negligence in filing the insolvency petition, causing financial loss. The Court found the ordinary courts had properly applied insolvency law with appropriate caution and did not commit an unconstitutional excess of discretion.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when ordinary courts correctly apply simple law without extreme excesses of discretion.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint insolvency proceedings preliminary order excess of discretion judicial review insolvency law procedural fairness

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti společnosti EXPERATA, a. s. se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 823/33, zastoupené Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 49/633, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 95 INS 1776/2011 ze dne 22. června 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 1206/2012 ze dne 31. října 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jejímu opakovaně podávanému návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž by byla Martinu Vostrovskému a Marcelu Míchalovi - jednatelům dlužníka, proti němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, uložena solidární povinnost složit do úschovy insolvenčního soudu částku 6 002 124,60 Kč na náhradu předpokládané škody vzniklé stěžovatelce (insolvenčnímu věřiteli) nepodáním insolvenčního návrhu ve věci dlužníka. V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatelka oponuje podrobně zdůvodněným závěrům obecných soudů o nedůvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření a opakovaně dává najevo přesvědčení o tom, že podmínky ustanovení § 100 insolvenčního zákona v jejím případě jsou dány, neboť jednáním žalovaných, resp. jejich opomenutím podat včas insolvenční návrh jí vznikla škoda tím, že takto neupozorněna na špatný stav hospodaření úpadce s ním vstoupila do obchodních vztahů, které, jak tvrdí, pro ni skončily finanční ztrátou.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Po ověření, že obecné soudy se dané věci řádně věnovaly a ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem podrobně rozvedly své úvahy vztahující se k aplikaci ustanovení § 100 insolvenčního zákona, k níž, jak mimo jiné zdůraznil odvolací soud, třeba přistupovat s maximální uvážlivostí a zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, Ústavní soud posoudil stížnost jako neopodstatněnou. Zároveň připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu