Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of ordinary remedies before seeking constitutional review.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's claim that a judge's self-perceived bias violated his right to a fair trial. The applicant argued that the presiding judge should have been excluded, but the Court held that such grievances must first be addressed through standard appellate procedures. Since the applicant had not exhausted these ordinary remedies, the constitutional complaint was inadmissible under the principle of subsidiarity.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court acts only after all ordinary legal remedies have been exhausted, and a claim of judicial bias must be raised through standard appellate channels before seeking constitutional review.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti J. Š., t. č. ve Věznici Heřmanice, zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, AK se sídlem Stodolní 741/15, 702 00 Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 7. 2012 sp. zn. 3 To 51/2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z důvodů v ústavní stížnosti přednesených napadl stěžovatel shora označené soudní rozhodnutí vydané v jeho trestněprávní věci, neboť jím mělo být porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Konkrétně stěžovatel spatřoval porušení tohoto práva, zaručeného mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod, v tom, že napadeným rozhodnutím nebyl z projednávání jeho věci vyloučen předseda senátu Krajského soudu v Plzni JUDr. Přemysl Špicar, byť ten sám se subjektivně podjatým cítil.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh - z důvodů dále vyložených - nepřípustný.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 372/04
či
IV. ÚS 187/05
, z nichž Ústavní soud i v této věci vychází; obě dostupná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V obecné rovině Ústavní soud konstatuje, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterýmžto věc projednávána a rozhodována být neměla, například proto, že měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic mu nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovateli k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.
Ústavní soud sice již v minulosti dospěl k závěru, podle něhož za určitých okolností ústavní stížnost odůvodněná tvrzeným odnětím zákonnému soudci může být přípustná i ve fázi před vydáním konečného meritorního rozhodnutí, to však za situace, kdy naopak dosavadnímu soudci byla projednávaná věc odejmuta a přikázána k projednání soudci jinému, jestliže takovým rozhodnutím, byť učiněným v průběhu řízení, byli jeho účastníci bez možnosti efektivní nápravy zbaveni práva na to, aby jejich věc projednal zákonný soudce [srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 105/01
ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)]. O takový případ se však - jak plyne ze shora uvedeného - v projednávané věci nejednalo.
Ústavní stížnost je tedy podána předčasně (resp. ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je nepřípustná), pročež musela být jako taková odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj