Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court in minor property dispute case.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Stanislava Balíka o ústavní stížnosti JUDr. Ivana Jasiče, zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 18, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 8. 2012 č. j. 6 C 94/2012-46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud uložil shora jmenovanému soudu povinnost uhradit mu veškeré náklady řízení o ústavní stížnosti.

Okresní soud ve Vyškově napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, jíž se po žalované domáhal zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout uhrazením nákladů na odstranění znečištění jeho pozemku sousedícího s pozemkem žalované způsobeného listím, květy a plody napadanými ze stromů.

Stěžovatel soudu vytýká, že od počátku sporu nepřípustně předjímal šikanózní jednání ze strany stěžovatele kvůli předchozím sporům mezi ním a žalovanou. Hodnocení jeho jednání ze strany soudu má být též v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Je přesvědčen, že soud nesprávně zhodnotil, že se v daném případě nejedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, a nevidí důvod, proč by jeho vlastnické právo mělo požívat slabší právní ochranu pouze z důvodu umístění nemovitosti na vesnici. Nesouhlasí ani s tvrzením, že se měl domáhat klasické sousedské žaloby dle § 127 odst. 1 občanského zákoníku, neboť právní povinnost žalované vyplývá přímo ze zákona.

Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně v tzv. bagatelní věci, u něhož procesní úprava nepřipouští řádný opravný prostředek, tedy odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Ústavní soud dal ve své dosavadní judikatuře opakovaně najevo, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není, v obecné rovině, v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází do úvahy jen výjimečně, a to v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, a pokud by pochybením obecného soudu mohla stěžovateli vzniknout podstatná újma (např.

sp. zn. IV.ÚS 1066/08

,

II. ÚS 2748/10

; podrobněji viz

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

). Uvedené podmínky však v projednávané věci zjevně splněny nejsou a stěžovatel ani jejich existenci v ústavní stížnosti netvrdí.

Ústavní soud v závěrech obecného soudu učiněných v dané věci nic extrémního, nelogického či zásadně nespravedlivého nespatřuje. Naopak je přesvědčen, že po právní stránce obecný soud věc hodnotil přiléhavě, své rozhodnutí adekvátně a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 157 odst. 2) zdůvodnil a toto odůvodnění je racionální a srozumitelné. Důvod k zásahu Ústavního soudu tedy není dán.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v dané věci neshledal zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele ze strany obecného soudu, neshledal opodstatněným ani návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (srov. např. nálezy

sp. zn. II. ÚS 53/97

a

II. ÚS 745/06

).

Ústavní soud proto ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu