Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 4254/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.4254.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-compliance with formal requirements despite prior warnings.

Numéro de cause II.ÚS 4254/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against the Supreme Administrative Court's judgment. The applicant argued procedural violations and abuse of power, but the Court found the complaint lacked required formalities. Having filed approximately 250 previous complaints and been repeatedly warned of deficiencies, the Court deemed further individual warnings unnecessary and the 60-day statutory deadline sufficient.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; § 43(1)(a) and § 72(3): A constitutional complaint is inadmissible if it fails to meet statutory formal requirements, and repeated prior warnings to the applicant negate the necessity of individual reminders to correct defects.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint admissibility formal requirements compliance repeated warnings effect statutory deadline sufficiency procedural formalities defect

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
§ 41(b) of the Law on the Constitutional Court
§ 43(1)(a) of the Law on the Constitutional Court
§ 72(3) of the Law on the Constitutional Court

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o návrhu P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 97/12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které má být projevem svévole a šikany.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 již cca 250 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzýván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 1639/12

,

sp. zn. IV. ÚS 1640/12

a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud má za to, že šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj