Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 4143/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.4143.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation despite prior warnings.

Numéro de cause IV.ÚS 4143/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision denying her appeal. The applicant failed to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer, despite having been repeatedly instructed on this obligation in previous proceedings. The Court deemed further warnings ineffective and formalistic, ruling that the statutory deadline was sufficient for submitting a complete complaint.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation if the applicant has been previously and adequately instructed on this requirement in similar past proceedings.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility legal representation requirement repeated prior warnings formalistic procedural defect

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Section 30 paragraph 1
Stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst.
Section 41 letter b)
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm.
Section 43 paragraph 1 letter a)
Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci, na základě popsané situace, shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst.
Section 43 paragraph 3
Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci, na základě popsané situace, shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu I. A. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2012 č. j. 20 Cdo 2223/2012-198, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 29. října 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2012 č. j. 20 Cdo 2223/2012-198. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti dovolání stěžovatelky, podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2010 č. j. 14 Co 419/2010-90 ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 77 E 19/2009 o výkon rozhodnutí pro 800,- Kč prodejem movitých věcí stěžovatelky.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavním soudem bylo zjištěno, že stěžovatelka iniciovala v minulosti celou řadu jiných řízení před Ústavním soudem, v jejichž průběhu byla opakovaně, řádně a podrobně poučena o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na povinné zastoupení advokátem (kupř. řízení vedená pod

sp. zn. IV. ÚS 924/10

,

III. ÚS 1772/10

,

III. ÚS 692/11

či

III. ÚS 1439/12

). Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci, na základě popsané situace, shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podaný návrh odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 1. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka