Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 3371/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3371.12.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal; subsidiarity principle prevents parallel review.

Numéro de cause I.ÚS 3371/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all legal remedies. The applicant filed a constitutional complaint while simultaneously pursuing an appeal at the Supreme Court regarding a civil claim. The court ruled that since the appeal was still pending and not yet decided, the constitutional complaint was premature and violated the principle of subsidiarity.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including pending extraordinary appeals.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint subsidiarity exhaustion of remedies principle pending appeal inadmissibility parallel proceedings prohibition procedural remedies hierarchy

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zast. JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou, sídlem Veleslavínova 371/19, Opava, proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 15.6.2012, č.j. 14 Co 140/2012-96, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9.1.2012, č.j. 6 C 233/2010-76, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka, s tvrzením o porušení jejího práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, požaduje zrušení v záhlaví uvedených rozsudků vydaných ve sporu o určení výše nároku podle zák. č. 229/1991 Sb. V ústavní stížnosti, kromě jiného, uvedla, že proti rozsudku odvolacího soudu podala dne 30.8.2012 dovolání u Nejvyššího soudu.

Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.

Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává v takovém případě zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti proto není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2012

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj