Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 2799/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.2799.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numéro de cause III.ÚS 2799/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint because she failed to engage a lawyer as required by law. Although the applicant had previously been warned about this procedural defect in multiple prior cases, the Court deemed repeated reminders an inefficient and formalistic approach. Consequently, the complaint was dismissed without examining the merits of the underlying claim.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to engage a lawyer, even if prior warnings were issued in similar past proceedings.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint procedure procedural defect repeated warnings efficiency principle Czech Constitutional Court legal representation requirement

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
law no. 182/1993 Sb.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2012 č. j. 8 As 25/2012-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. července 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 398/08

,

sp. zn. IV. ÚS 397/08

a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nadto musí Ústavní soud - vzhledem k argumentaci stěžovatelky v jejím podání obsažené - upozornit, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nelze považovat za jakkoliv diskriminační či porušující mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána [srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)]. Stěžovatelce je také nepochybně známo, že bude-li splňovat zákonem stanovené podmínky, může jí být právní zástupce určen i bezplatně.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatelka neodstranila vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu