Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 2363/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2363.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory representation requirements under the Constitutional Court Act.

Numéro de cause II.ÚS 2363/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint against a Supreme Administrative Court decision. The petitioner, unrepresented by a lawyer, argued a violation of fair trial rights regarding court fees, but the Court found the lower court correctly denied fee exemption. The Court dismissed the complaint because the petitioner failed to comply with the mandatory requirement of legal representation under the Constitutional Court Act, despite prior warnings in similar cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court Act mandates that constitutional complaints must be filed through a lawyer, and failure to comply with this formal requirement results in the inadmissibility of the complaint.

Mots-clés

Généré par l'IA
Constitutional Court Act mandatory legal representation formal admissibility requirements unrepresented petitioner inadmissible constitutional complaint

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatel zkoumaný návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícím proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 2 As 146/2011-119, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2011, č. j. 10 A 74/2010-86, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Kasační stížnost shledal nedůvodnou s tím, že obecnou povinnost zaplatit soudní poplatek, kterým se účastníci podílejí na nákladech soudního řízení, prolamuje institut osvobození. To je ale vázáno na splnění podmínek stanovených zákonem, jimž stěžovatel nedostál. Městský soud tak osvobození stěžovateli nepřiznal právem. Stěžovatel s rozsudkem Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a ve svém podání proti němu vznesl celou řadu výhrad.

Než se ale Ústavní soud mohl zabývat jejich obsahem, musel návrh posoudit z hlediska formálních náležitostí, které na něj klade zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou.

Stěžovatel zkoumaný návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přitom Ústavnímu soudu v minulosti předložil již desítky návrhů prezentovaných jako ústavní stížnost, kdy postupuje v tomto směru shodně a zákon o Ústavním soudu vědomě ignoruje. V rámci předchozích řízení (např. věc

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

, atd.) byl přitom opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinném zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Například řízení vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1638/12

Ústavní soud ukončil odmítnutím návrhu pro absenci potřebného zastoupení, přičemž příslušné usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 6. 2012. Přesto hned dne 25. 6. t. r. vypravil k Ústavnímu soudu návrh nyní posuzovaný, který je koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj