Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 826/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.826.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to improper scope and procedural timing.

Numéro de cause II.ÚS 826/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. L. against a district court judgment, ruling it inadmissible. The petitioner sought to overturn the lower court's decision but failed to address subsequent appellate rulings, violating legal certainty principles. Consequently, the Court declared the complaint inadmissible under § 43(1)(e) of the Constitutional Court Act.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if it challenges only a lower court decision while ignoring subsequent final judgments, thereby undermining legal certainty, or if it requests relief outside the strict scope of the petition.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint inadmissibility legal certainty principle scope of constitutional review procedural timing requirements underlying judgment validity

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti návrh stěžovatele jako návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti L. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Cibulkou, advokátem se sídlem v Žatci, Mostecká 2580, proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 3. 2008 ve věci sp. zn. 3 T 208/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku, jímž měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud přitom zjistil, že v projednávané věci tyto podmínky dány nejsou.

Stěžovatel se v odůvodnění posuzované ústavní stížnosti "domáhá odstranění nesprávností procesního postupu Okresního soudu v Kroměříži v podobě navrácení lhůty spočívající v právu podání řádného opravného prostředku v trestním řízení", k čemuž však Ústavní soud není příslušný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud nicméně není vázán obsahem (odůvodněním) ústavní stížnosti, nýbrž pouze zněním jejího petitu, a to dle zásady iudex ne eat ultra petita partium striktně, neboť právě petitem stěžovatel vymezuje předmět a rozsah ústavněprávního přezkumu rozhodovací činnosti obecných soudů.

Petitem ústavní stížnosti se tedy stěžovatel domáhá "toliko" zrušení rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 3. 2008.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení. Lhůtu k podání návrhu nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.

Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, od jakého data stěžovatel zákonnou lhůtu k podání ústavní stížnosti počítá. Stěžovatel patrně vychází z předpokladu, že lhůta dosud nepočala běžet, neboť mu toto rozhodnutí vůbec nebylo - v důsledku nekorektního postupu jeho obhájce JUDr. Z. N. - řádně doručeno.

Ústavní soud se ovšem otázkou včasnosti ústavní stížnosti nezabýval, neboť ze znění petitu jasně vyplývá, že i v případě podání ústavní stížnosti v zákonné lhůtě, musí být ústavní stížnost odmítnuta, neboť je nepřípustná.

Petitem ústavní stížnosti totiž stěžovatel brojí jen a pouze proti rozsudku okresního soudu. V případě důvodnosti ústavní stížnosti by tak po kasaci napadeného rozhodnutí na něj navazující rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu zůstala, alespoň formálně, nedotčena, což je stav z hlediska právní jistoty zcela nepřípustný. V platnosti by totiž zůstalo meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež by již nebylo možno v budoucnu zrušit, přestože by se dostalo do rozporu s případným dalším rozhodnutím téhož soudu v téže věci.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti návrh stěžovatele jako návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 12. července 2012

Dagmar Lastovecká, v. r.

soudce zpravodaj