Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2216/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2216.12.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements under the Constitutional Court Act.

Numéro de cause IV.ÚS 2216/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Z. A. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to appear with a mandatory lawyer, violating the requirement that parties be represented by counsel under the Constitutional Court Act. The court rejected the repeated request for a new warning, noting that the applicant had been previously informed of this procedural necessity in multiple prior cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The failure to be represented by a lawyer constitutes a fatal procedural defect that leads to the dismissal of a constitutional complaint, even if the applicant has been previously warned in similar proceedings.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural defect Constitutional Court Act legal counsel requirement repeated warning procedural necessity

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 3. 7. 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. 9 Afs 13/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 1966/09

,

sp. zn. IV. ÚS 1796/09

a další).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Uvedené je ostatně stěžovateli známo i vzhledem k usnesením Ústavního soudu

I. ÚS 3242/09

či

II. ÚS 1536/10

vydaných v jeho věcech.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj