Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 2020/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2020.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to evidentiary evaluation errors.

Numéro de cause I.ÚS 2020/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that the courts improperly evaluated evidence and failed to order a specific expert examination under the Criminal Procedure Code. The court held that general courts are not final appellate bodies and cannot be disturbed unless they violate constitutionally guaranteed fundamental rights, which the applicant failed to prove.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against general court decisions are inadmissible unless the courts exceeded the limits of constitutionally guaranteed fundamental human rights.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint unfair trial evidentiary evaluation Criminal Procedure Code fundamental rights general courts inadmissible appeal

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 2 odst. 5 trestního řádu
§ 110 trestního řádu
5 trestního řádu potud, že v předmětné trestní věci provedené důkazy nesprávně a tendenčně v jeho neprospěch hodnotily, neodstranily jejich údajné nelogičnosti a rozpory a neprovedly jím navržený důkaz ve smyslu § 110 trestního řádu k přezkoumání znaleckého posudku vypracovaného MUDr.
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 91 Ústavy ČR
81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele V. J., zastoupeného Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2012 č. j. 9 To 36/2012-171 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2011 č. j. 92 T 94/2011-144, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Obecné soudy dle stěžovatele nerespektovaly obsah ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu potud, že v předmětné trestní věci provedené důkazy nesprávně a tendenčně v jeho neprospěch hodnotily, neodstranily jejich údajné nelogičnosti a rozpory a neprovedly jím navržený důkaz ve smyslu § 110 trestního řádu k přezkoumání znaleckého posudku vypracovaného MUDr. M. H. Stěžovatel vyslovil (s odkazem na jednotlivé závěry jmenované znalkyně) přesvědčení, že jemu přičítané jednání není takto řádně důkazně podloženo z toho pohledu, zda je plně trestně odpovědný. V důsledku takto konstruovaných námitek se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Tak tomu ovšem v daném případě není. Skutkové vývody obecných soudů jsou co do relací mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními přiléhavým a věcně přesvědčivým způsobem vyloženy, pročež na obsah jejich odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, na coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatel, obecným soudům vytýkat nelze (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

a další).

Ohledně námitky neprovedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu § 110 trestního řádu Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku dostatečným a ústavně akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatele nevyhověl, a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Stěžovatel za této situace porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces neprokázal, a proto byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu