Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 1568/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1568.12.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaints regarding travel fare reimbursement costs as manifestly unfounded.

Numéro de cause II.ÚS 1568/12
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling denying full reimbursement of litigation costs. The applicant argued that the court improperly deemed the costs inefficiently incurred, yet the court noted this was a repeated challenge in identical cases involving unpaid travel fares. Consequently, the court dismissed the complaint as manifestly unfounded under § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 34, § 72, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as manifestly unfounded when the applicant repeatedly raises identical arguments against substantively identical decisions without new grounds.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded repeated litigation costs travel fare reimbursement inefficiently incurred costs procedural economy identical case arguments

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 34, § 72 and following of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
§ 43(2)(a) of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
§ 43(3) of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 90 of the Constitution

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, č. j. 162 EC 639/2010-34 ze dne 16. února 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje náležitosti § 34, § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.

Stěžovatelka je přesvědčena, že k zásahu do jejích ústavně garantovaných práv došlo tím, že příslušný soud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, když shledal, že tyto náklady nebyly účelně vynaloženy.

Ústavní soud zjistil, že ze strany stěžovatelky se jedná opět o ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o částce 1 008 Kč ve věci nároku z nezaplaceného jízdného a s ním související přirážky. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, který k právu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení opakovaně zastává tytéž právní názory, jež přejímá do rozhodnutí o dalších, obsahově identických sporech, které se odlišují jen v osobě žalovaného a okolností, za nichž k jízdě bez platného jízdního dokladu došlo. Stěžovatelka ve svých ústavních stížnostech proti těmto rozhodnutím rovněž opakovaně zastává tytéž právní názory, přičemž Ústavní soud v řadě svých usnesení (z poslední doby např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 1494/12

ze dne 10. května 2012) stěžovatelku seznámil se svým neměnným postojem k přístupu Okresního soudu v Ostravě v otázce náhrady nákladů řízení právě ve vztahu ke stěžovatelce, v nichž objasnil, proč její argumentace nemůže obstát, resp. proč nelze úspěšně ústavní konformitu takových rozhodnutí zpochybnit. Ústavní soud pokládá za zbytečné, aby své stanovisko v podstatě mechanicky přebíral (jak to dosud učinil v několika rozhodnutích) do dalších rozhodnutí v těchto věcech, a tudíž na ně pro stručnost odkazuje.

Ve světle řečeného tak Ústavní soud musil opět odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu