Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 3679/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3679.11.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding excessive litigation costs award in civil dispute.

Numéro de cause I.ÚS 3679/11
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Bazcom, a.s., against a first-instance court ruling on litigation costs. The complainant argued that the awarded costs were arbitrary and violated their rights as a private entity, citing specific judicial precedents. The court found no grounds for intervention, noting that the lower court carefully considered the complainant's business nature and did not act arbitrarily.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation costs in civil proceedings are rejected unless the lower court's decision is arbitrary or violates fundamental rights to an extreme degree.

Mots-clés

Généré par l'IA
litigation costs constitutional complaint arbitrary decision civil procedure private entity rights

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti společnosti Bazcom, a. s., se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 820/9, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 9, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 12 EC 39/2010 ze dne 21. 9. 2011, ve výroku o náhradě nákladů řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení základnách práv zaručených zejména články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod, článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, i porušení článků 90 a 95 Ústavy a omezení práva na podnikání, zakotveného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení.

Napadeným rozsudkem bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele - právního nástupce Dopravního podniku města Ústí nad Labem - pro zaplacení částky 1.015,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna žalovanou částku stěžovateli zaplatit. Dále byla žalované stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč již stěžovateli nepřiznal jím dále požadovanou náhradu nákladů řízení.

V podrobně zdůvodněné stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno, i nálezů Ústavního soudu, stěžovatel obsáhle oponuje závěrům obecného soudu, jehož rozhodnutí s poukazem na dosud v obdobných věcech vydaná rozhodnutí považuje za nepředvídatelné, obsahující prvky libovůle, přičemž uvádí řadu argumentů, včetně důrazu na svou povahu subjektu práva soukromého, podle něj svědčících zejména jeho názoru, že náhrada nákladů řízení mu měla být přiznána v jím požadovaném rozsahu.

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 259/05

,

I. ÚS 351/05

,

II. ÚS 549/06

,

I. ÚS 1056/07

,

III. ÚS 1817/07

,

I. ÚS 1030/08

,

II. ÚS 622/10

a další).

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, pečlivě zabýval. Rozvedl důvody, zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatele, pro které lze závěry formulované v jím citované judikatuře Ústavního soudu použít i v této věci. Jeho rozhodnutí nepokládá Ústavní soud za nepředvídatelné z důvodů, které již uvedl ve svém rozhodnutí, týkajícím se téhož stěžovatele,

sp. zn. IV. ÚS 3259/11

ve věci srovnatelné s věcí nyní posuzovanou.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu