Legislator Jurisprudence & Législation
II.ÚS 3360/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3360.11.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appoint mandatory lawyer representation.

Numéro de cause II.ÚS 3360/11
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it was filed without the mandatory representation of a lawyer. The applicant had previously filed dozens of similar complaints and was repeatedly warned that the absence of counsel would lead to dismissal. The court determined that further warnings would be ineffective and formalistic given the applicant's history of ignoring prior notifications.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for formal defects, including the lack of mandatory lawyer representation, when the applicant has previously been warned and failed to comply, rendering further warnings ineffective.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal procedural defects repeated warnings ignored ineffective further notification

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele J. K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2011 označeným značkou 281011/JF2011-ÚSČR stěžovatel napadá nedoručení avizovaného obsahu zásilky z Nejvyššího správního soudu. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

II. ÚS 832/11

,

II. ÚS 1515/11

a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 438/09

nebo

IV. ÚS 2511/11

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá sdělení mu byla objektivně způsobilá zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu stěžovatel nerespektoval.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2011

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj