Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 2698/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2698.11.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numéro de cause I.ÚS 2698/11
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because it failed to satisfy the mandatory formal requirements for legal representation. Although the applicant was advised by a lawyer, the complaint was drafted entirely by the applicant, and the lawyer merely forwarded it without authoring the text. The Court ruled that mandatory representation must be substantive, requiring the lawyer to actually draft the complaint to ensure legal quality and objectivity.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 85/1996 Coll., on the legal profession; Mandatory legal representation before the Constitutional Court requires the lawyer to substantively draft the complaint, not merely forward a text prepared by the client.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation Constitutional Court procedure formal requirements substantive representation legal quality assurance constitutional complaint dismissal legal profession law

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 85/1996 Coll., on the legal profession

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti "výroku II., IV. konečného rozhodnutí pod značkou 6 Ans 3/2011" Nejvyššího správního soudu takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 9. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 20. 9. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti v minulosti již mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát JUDr. J. D. Tento advokát zaslal Ústavnímu soudu přípis - s přiloženou ústavní stížností sepsanou samým stěžovatelem - a to následujícího znění:

"Podle pokynu stěžovatele P. Č., adresa Poste restante, Č. B., zasílám v příloze další dvě vyhotovení jeho vlastní stížnosti ze dne 6. 9. 2011, jím vyhotovené zmocnění k zastupování a jím vyhotovené přílohy - kopii jeho dopisu ze dne 1. 12. 2010 adresovaného Krajskému soudu v Brně (označena jako příloha A/), kopii usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ans 3/2011-48 ze dne 22. 6. 2011 (označena jako příloha B/) a kopii jeho dopisu ze dne 12. 1. 2011 adresovaného Nejvyššímu správnímu soudu (označena jako příloha C/). [...] Podáním ze dne 8. 9. 2011 mi P. Č. sdělil, že vzhledem k tomu, že lhůta k podání stížnosti má uplynout již dne 12. 9. 2011, zasílá sám Ústavnímu soudu jedno vyhotovení své stížnosti a pouze mě žádá o dodatečné zaslání dalšího vyhotovení (z opatrnosti přikládám další vyhotovení dvojmo) včetně příloh a dokladu o zmocnění."

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je totiž třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale i materiálně; tzn., že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, takže není možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem. K tomu lze přiměřeně odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jež bylo zakončeno vydáním usnesení

sp. zn. I. ÚS 1341/11

ze dne 19. 5.2011.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj