Legislator Jurisprudence & Législation
I.ÚS 1999/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.1999.11.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements under the Constitutional Court Act.

Numéro de cause I.ÚS 1999/11
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Ing. L. K. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to appear with a mandatory lawyer, a procedural requirement under the Constitutional Court Act that the Court had previously warned about in multiple prior cases. The Court dismissed the appeal as inadmissible because the lack of legal representation violated statutory conditions, noting that repeated warnings to the applicant justified this procedural bar.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Mandatory lawyer representation is a prerequisite for constitutional complaints, and failure to comply renders the appeal inadmissible regardless of prior warnings.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural prerequisites Constitutional Court Act inadmissible appeal

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. L. K., proti usnesení Nejvyššího správního soudu z 14. 4. 2011, č. j. 6 Ads 45/2011-139, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 398/08

,

sp. zn. IV. ÚS 397/08

a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nadto musí Ústavní soud - vzhledem k argumentaci stěžovatelky v jejím podání obsažené - upozornit, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nelze považovat za jakkoliv diskriminační či porušující mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána (srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471). Stěžovatelce je také nepochybně známo, že bude-li splňovat zákonem stanovené podmínky, může jí být právní zástupce určen i bezplatně.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj