Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 1537/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1537.11.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to lack of constitutional rights violation.

Numéro de cause IV.ÚS 1537/11
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding a criminal conviction. The applicant argued that lower courts violated his rights by ignoring contradictory testimony and failing to address his defense effectively. The court found no violation of constitutional rights because the Supreme Court properly handled the appeal without re-examining facts or evidence.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is manifestly unfounded if the court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint manifestly unfounded criminal appeal fundamental rights Supreme Court review evidence assessment procedural fairness

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 265b odst. 1 a násl. trestního řádu
2010 vydaná napadená rozhodnutí a s poukazem na § 265b odst. 1 a násl. trestního řádu se s uplatněnými námitkami vypořádal, když také zdůraznil smysl dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jenž však neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy I.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. N., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011 č. j. 6 Tdo 1535/2010-105 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. 10 To 33/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na závěry soudů I. a II. stupně, učiněné zejména z výpovědi spoluobviněného a později zemřelého R. V., na výpovědi obviněného M., který následně vysvětloval, proč jej křivě obvinil, na rozpory v popisu okolností a účasti na jednání, pro které byl pak odsouzen - podle jeho přesvědčení nedůvodně, dále na hodnocení důkazů, jež považuje za nesrozumitelné a nepřesvědčivé. Dále uvedl, že spáchání skutků v projednávané věci důrazně popírá, a proto navrhl zrušení jak usnesení dovolacího soudu, který se s jeho námitkami nevypořádal, tak rozhodnutí soudu odvolacího. Postup soudů považuje za libovůli, když mu nebylo umožněno v řízení se účinně bránit, když také k jeho vzneseným námitkám nezaujaly odpovídající postoje a ignorovaly rozporná tvrzení zemřelého V.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 16/2009 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal na základě všemi odsouzenými podaného dovolání Městským soudem v Praze dne 10. 12. 2009 a Vrchním soudem v Praze dne 2. 6. 2010 vydaná napadená rozhodnutí a s poukazem na § 265b odst. 1 a násl. trestního řádu se s uplatněnými námitkami vypořádal, když také zdůraznil smysl dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jenž však neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy I. a II. stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v postupu soudů, ve zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení jimi provedených důkazů porušení zásad trestního řízení, obsažených v § 2 trestního řádu, shledáno nebylo.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu