Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2823/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2823.10.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and failure to meet formal requirements.

Numéro de cause IV.ÚS 2823/10
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it was filed without mandatory lawyer representation and failed to satisfy formal submission requirements. The applicant had previously lodged over twenty similar complaints since 2004, repeatedly warned by the Court that the absence of counsel would lead to dismissal. Consequently, the Court deemed further notification ineffective and formalistic, ruling that the applicant was aware of the necessity for legal counsel based on prior communications.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation and failing formal requirements is inadmissible, and repeated prior warnings justify dismissal without further notification.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal submission requirements repeated prior warnings inadmissible procedural defect

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 6. října 2010 o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2010, čj. 15 Co 574/2007-141 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 9. 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než dvacetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovení lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

II. ÚS 2230/10

a další).

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení

sp. zn. I. ÚS 438/09

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) tudíž Ústavní soud i v projednávané věci za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj