Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2375/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2375.10.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Numéro de cause IV.ÚS 2375/10
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. P. against an administrative court decision. The applicant failed to meet the statutory requirement of being represented by a lawyer, a condition repeatedly emphasized in prior notifications and cases. The court dismissed the appeal because the applicant's repeated requests for legal representation did not alter the procedural defect.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law on the Constitutional Court § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, and repeated warnings do not cure this defect.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural defect repeated notifications legal counsel requirement

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law on the Constitutional Court § 30 odst. 1
Law on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. a)

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2010 o ústavní stížnosti V. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2010 čj. 6 Ads 176/2009-69, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 8. 2010 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 čj. 4 Cad 121/2008-35.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se od roku 1996 opakovaně obrací na Ústavní soud se svými ústavními stížnostmi trpícími vadou spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; k tomu srov. poučení stěžovatele ve věcech evidovaných u Ústavního soudu např. pod sp. zn. III ÚS 1117/09,

II. ÚS 2877/08

,

III. ÚS 2097/08

,

IV. ÚS 815/08

,

I. ÚS 2891/07

,

IV. ÚS 2197/07

a řadě dalších. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud již dříve vyjádřil přesvědčení, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení ze dne 17. 2. 2009

sp. zn. I.ÚS 337/09

a řada dalších).

Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupoval ve věci

sp. zn. IV.ÚS 2049/09

či

sp. zn. IV.ÚS 1673/10

; v posledně označené věci usnesením ze dne 16. 6. 2010 ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z týchž důvodů rozhodl stejně i v projednávané věci s tím, že informace stěžovatele ze dne 21. 8. 2010 o tom, že již požádal Českou advokátní komorou o určení právního zastoupení, na závěru Ústavního soudu nemohla ničeho změnit.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj