Constitutional Court dismisses appeal for academic police conduct review as it lacks legal function.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Czech Police's handling of his interrogation. The applicant argued that his right to defense was violated because the police ignored his choice of counsel during the interrogation following an arrest warrant. The court dismissed the appeal because the applicant requested a non-binding academic critique rather than a legally enforceable remedy like annulment or an injunction.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti zásahům orgánů veřejné moci, ale není oprávněn vyhlásit akademické výrazy bez právní funkce.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Č., zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru pro vnější službu, při výslechu stěžovatele dne 28. 10. 2009 ve věci vedené pod č. j. KRPB-115856/ČJ-2009-060250, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru pro vnější službu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2010, stěžovatel napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru pro vnější službu, při výslechu stěžovatele dne 28. 10. 2009 ve věci vedené pod č. j. KRPB-115856/ČJ-2009-060250.
Jak uvádí, Okresní soud v Brezně na něj vydal dne 9. 10. 2009 pod sp. zn. 0 Tp/27/2008 evropský zatýkací rozkaz, kterým bylo žádáno o jeho předání k trestnímu stíhání na území Slovenské republiky. Dne 28. 10. 2009 byl stěžovatel ve smyslu § 395 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") zadržen.
Stěžovatel poukazuje na to, že dle § 394 odst. 3 trestního řádu v řízení o vydání musí mít osoba, o jejíž vydání jde, obhájce. Jedná se tedy o případ nutné obhajoby, kdy obhájce je nezbytný od zahájení předběžného šetření až do skončení vydávacího řízení předáním osoby (obdobně Šámal, P. a kol.: Trestní řád komentář, II. díl, 5. vydání, Praha, C. H. Beck, 2005, str. 2551).
Stěžovatel tvrdí, že policejní orgán jednal protiprávně, kdy si zvolil obhájce, avšak policejní orgán tuto jeho volbu zcela ignoroval a přítomnost obhájce při výše uvedeném výslechu se nepokusil zajistit, přičemž policejní orgán ani nepožádal soud o ustanovení obhájce.
V uvedeném stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud toto porušení konstatoval.
II. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.
Stěžovatel však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu policejního orgánu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 235/05
in http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům.
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh k jehož projednání není příslušný.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby ústavní stížnost nebyla odmítnuta z výše uvedeného důvodu, musela by zřejmě být odmítnuta jako podaná po lhůtě, kdy k jinému zásahu orgánu veřejné moci mělo dojít dne 28. 10. 2009, avšak ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 31. 12. 2009 (srovnej úpravu lhůt k podání ústavní stížnosti v § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
Ivana Janů, v.r
soudce zpravodaj