Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 2907/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2907.09.2 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses claim that right to criminal prosecution is a fundamental right under the Charter.

Numéro de cause IV.ÚS 2907/09
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a Vietnamese national against the inactivity of police and prosecutors regarding his criminal report. The applicant argued that the authorities' failure to investigate violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the Convention on Human Rights. The Court ruled that the right to demand criminal prosecution is not a subjective public right protected by the Constitution, as criminal proceedings are a matter of state authority between the state and the alleged offender.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The right to demand criminal prosecution is not a fundamental right protected by the Constitution, as criminal proceedings constitute a matter of state authority between the state and the alleged offender.

Mots-clés

Généré par l'IA
right to criminal prosecution fundamental rights constitutional complaint state authority criminal proceedings subjective public right Charter of Fundamental Rights

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Poté, co nastínil rekapitulaci předmětné záležitosti, tvrdil, že tímto postupem byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že jím došlo rovněž k porušení kautel plynoucích z čl.
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že jím došlo rovněž k porušení kautel plynoucích z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh ,satisfakce’ v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá“ (takto již usnesení
čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Řečeno poněkud jinými slovy, „z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele CH. V. L., vietnamského státního příslušníka, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti nečinnosti orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností navrhovatel napadl postup orgánů činných v trestním řízení, jímž bylo reagováno na jeho trestní oznámení a navazující úkony s ním spjaté. Poté, co nastínil rekapitulaci předmětné záležitosti, tvrdil, že tímto postupem byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že jím došlo rovněž k porušení kautel plynoucích z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Z těchto důvodů navrhovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal nález, jímž se Inspekci policie ČR, 11. oddělení a Okresnímu státnímu zastupitelství Brno-venkov jednak zakazuje pokračovat v porušování jeho základních práv na soudní a jinou právní ochranu spočívajícím v neúčinně vedeném šetření skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, oznámených dne 6. 3. a 24. 4. 2009, nezákonném ukončení šetření na základě oznámení těchto skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, a dále že se jim přikazuje učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a vydat rozhodnutí v souladu s trestním řádem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle § 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jak bylo opakovaně konstatováno v ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy II. ÚS 303/05,

I. ÚS 1587/07

), právo domáhat se trestního stíhání fyzické či právnické osoby coby ústavně zaručené subjektivní veřejné právo platný právní řád nezná a nezakládá (k tomuto srov. kupř. již usnesení

sp. zn. I. ÚS 84/99

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, s. 291). Řečeno poněkud jinými slovy, „z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh ,satisfakce’ v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá“ (takto již usnesení

sp. zn. II. ÚS 361/96

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, s. 345).

Rámec uvedeného dopadá i na stěžovatelem k posouzení předloženou věc, včetně jejích dílčích aspektů, v důsledku čehož Ústavní soud jeho návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu