Constitutional Court rejects request for third-party participation in abstract constitutional review case.
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the request for the Royal Canons of the Premonstratensians to join the proceedings as a third party. The applicant argued they had a legal interest based on a previous favorable ruling and the public importance of potentially striking down a law. The court held that the Constitution Act and the Constitutional Court Act strictly define participants for abstract constitutional reviews, excluding anyone not explicitly authorized by law.
Regeste Legislator
Généré par l'IAZákon o Ústavním soudu; § 35 odst. 2; § 69; § 64 až 71; The Constitutional Court Act strictly defines participants for abstract constitutional reviews, excluding third parties not explicitly authorized by law.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila a Jiřího Nykodýma, o návrhu Královské kanonie premonstrátů, Strahovské nádv. 1/132, Praha 1, zastoupené JUDr. Karlem Klímou, advokátem v Praze 1, Hradčanské náměstí 12, na přistoupenínavrhovatele jako vedlejšího účastníka v řízení
sp. zn. Pl. ÚS 9/07
o návrhu skupiny senátorů na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 22. září 2009, se navrhovateldomáhá, aby Ústavní soud připustil jeho přistoupení v postavení vedlejšího účastníka, a to do řízení vedeného pod
sp. zn. Pl. ÚS 9/07
, jehož předmětem je návrh skupiny senátorů na zrušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Navrhovatel tvrdí, že se cítí touto záležitostí významným způsobem dotčen a na výsledku řízení v této věci má legitimní právní zájem.
Navrhovatel uvádí, že byl úspěšným účastníkem řízení ve věci ústavní stížnosti I. ÚS 663/06 a že v tomto nálezu Ústavní soud část své argumentace spojil v jeho prospěch s konstatováním závěru, který je shodný s názorem skupiny senátorů ve věci Pl. ÚS 9/07, totiž že dlouhodobá nečinnost Parlamentu porušuje Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Navíc připuštění navrhovatele jako vedlejšího účastníka je též v zájmu veřejném, neboť se v řízení jedná o případné zrušení právního předpisu, čili o akt všeobecné a celostátní důležitosti. Odvolává se přitom rovněž na možnost subsidiárního použití § 93 odst. 1 a 2 o. s. ř. s odvoláním na odbornou publikaciWagnerová, E. a kol.: Zákon o Ústavním soudu. Praha: ASPI 2007, s. 232-4.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není přípustný. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), výslovně upravuje situace, za nichž v řízení před Ústavním soudem mohou vystupovat též vedlejší účastníci řízení. To platí rovněž o účastenství v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, které již svou povahou vylučuje, aby v řízení jako účastníknebo vedlejší účastník vystupoval někdo jiný, než komu zákon o Ústavním soudu výslovně takové postavení přiznává. V tomto případě však situace, kterou předvídá § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nenastala a § 69 zákona o Ústavním soudu není v případě navrhovatele použitelný (v podrobnostech Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck 2007, s. 406-410 a tam uvedená judikaturaÚstavního soudu). Okruh účastníků řízení podle § 64 až § 71 zákona o Ústavním soudu je jednoznačně vymezen, proto účastenství (byť i vedlejší) jiných než tam uvedených osob nepřichází v úvahu, když v dané věci se jedná o abstraktní kontrolu ústavnosti objektivního práva.
Vzhledem k tomu, že návrh na přiznání vedlejšího účastenství není návrhem na rozhodnutí ve věci samé, bylo o něm rozhodnuto postupem podle § 43 odst. 2 písm. b)ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to v návaznosti na čl. 1odst. 2 písm. c) Sdělení Ústavního soudu č. 202/2009 Sb. tak, že se jedná o návrh, který zákon o Ústavním soudu nepřipouští.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu