Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 375/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.375.08.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding denial of damages for Constitutional Court proceedings costs.

Numéro de cause III.ÚS 375/08
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the City Court's confirmation of a lower court's dismissal of his damages claim. The applicant argued that denying him compensation for Constitutional Court proceedings violated his rights under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled the complaint was obviously unfounded because the lower courts properly applied the Law on Liability for Damage Caused in the Exercise of Public Power and the Law on the Constitutional Court without exceeding constitutional limits.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded when it finds no violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms, particularly where lower courts have correctly interpreted liability statutes without arbitrary discretion.

Mots-clés

Généré par l'IA
Constitutional Court jurisdiction Liability for public power damage Constitutional complaint dismissal Fundamental rights violation Procedural costs compensation

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
§ 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Protože Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost v plném rozsahu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou v Praze 4, K Safině 669, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 8. 2. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84. Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 146/2005, ze kterého zjistil (z doručenky), že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě.

Ze soudního spisu Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 7 349 Kč jako náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s řízením u Ústavního soudu. Částka představuje náklady řízení, které stěžovatel vynaložil v řízení o ústavní stížnosti, v němž Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti nálezem zrušil předchozí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se proto v nalézacím řízení domáhal náhrady škody způsobené nesprávným rozhodnutím při výkonu veřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "ZNŠ").

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 1. 2007 č. j. 27 C 146/2005-68 žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84 prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, podobně jako v odvolání, nesouhlasí s právním názorem soudů. Dle stěžovatele mu bylo odepřeno právo na náhradu škody vyplývající z čl. 36 odst. 3 Listiny. Uvedl, že je nesprávné, aby byl účastník řízení stavěn do pozice, kdy mu ani plný úspěch v řízení o ústavní stížnosti nezaručuje, že si náklady tohoto řízení neponese sám. Je názoru, že ač Ústavní soud přiznává právo na náhradu nákladů pouze výjimečně, nelze z toho dovodit, že by se náhrady nákladů nemohl domáhat v podobě náhrady škody před obecnými soudy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že není další instancí obecného soudnictví a není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody.

V daném případě však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Stěžovatel se v nalézacím řízení domáhal náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti prostřednictvím nároku na náhradu škody dle ZNŠ. Oba soudy se možností tohoto postupu - uplatněného nároku řádně zabývaly a své závěry podrobně a srozumitelně odůvodnily ve svých rozhodnutích; soudy přehledně vyložily vztah ZNŠ a § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nespatřuje v jejich postupu a právních závěrech znaky libovůle; rovněž interpretace "jednoduchého" práva provedená oběma soudy nevybočuje z mezí ústavnosti.

Protože Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost v plném rozsahu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu