Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 2162/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2162.07.1 Généré par l'IA

Constitutional complaint dismissed for failure to exhaust ordinary appeal remedies before filing.

Numéro de cause III.ÚS 2162/07
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Z. A. against a Supreme Court ruling rejecting his appeal. The applicant argued that the lower court's decision violated multiple constitutional and international human rights provisions. The court ruled that the applicant failed to exhaust all available legal remedies by not filing a separate action for confusion of the case against the Supreme Court's decision.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The principle of subsidiarity requires that constitutional complaints serve as a last resort, meaning all ordinary legal remedies must be exhausted before the Constitutional Court can intervene.

Mots-clés

Généré par l'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint legal remedies ordinary appeal last resort procedural prerequisite

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Stěžovatel tak před podáním ústavní stížnosti neučinil, pročež v daném ohledu nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k uvedenému deficitu bylo o jeho návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
1 Ko 186/2007 přitom stěžovatel mohl a měl, chtěl-li si otevřít prostor pro jeho meritorní přezkum cestou ústavní stížnosti, napadnout žalobou pro zmatečnost, neboť ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. jí lze napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
§ 218 písm. c) o. s. ř.
94 K 10/94-2496 [§ 218 písm. c) o. s. ř.].

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl dne 6. září 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2007 č. j. 1 Ko 186/2007-3204, o námitce podjatosti vůči předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému a návrhu na postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho odvolání směřující do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001 č. j. 94 K 10/94-2496 [§ 218 písm. c) o. s. ř.]. S poukazem na blíže rozvedené výhrady stěžovatel tvrdil, že předmětným usnesením odvolacího soudu došlo k vykročení z ústavních kautel plynoucích z čl. 3 odst. 3, čl. 11 Listiny základních práv svobod, čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě, čl. 2 odst. 3 a čl. 10 Ústavy ČR. Z těchto důvodů se posléze domáhal kasace napadeného rozhodnutí.

Dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy ČR). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních (srov. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 19, č. 111).

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2007 sp. zn. 1 Ko 186/2007 přitom stěžovatel mohl a měl, chtěl-li si otevřít prostor pro jeho meritorní přezkum cestou ústavní stížnosti, napadnout žalobou pro zmatečnost, neboť ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. jí lze napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Stěžovatel tak před podáním ústavní stížnosti neučinil, pročež v daném ohledu nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k uvedenému deficitu bylo o jeho návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Neprojednatelnost předmětu řízení touto částí petitu vymezeného potom promítla se akcesoricky i do odmítnutí návrhů shora označených.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2007

Pavel Holländer

soudce zpravodaj