Legislator Jurisprudence & Législation
IV.ÚS 395/05 ECLI:CZ:US:2005:4.US.395.05 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding parental rights and evidence omission in custody case.

Numéro de cause IV.ÚS 395/05
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a father challenging lower court decisions denying custody of his minor son. The petitioner argued that the courts failed to conduct a necessary expert examination and violated his fundamental rights to education and care based on his gender. The court ruled that its role is limited to checking constitutional compliance, not reviewing factual findings or evidence procedures, and found no violation of the right to a fair trial or evidence rules in this instance.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 82/1998 Coll., on Basic Rights and Freedoms: The Constitutional Court does not review the factual or legal clarification of matters or the conduct of evidence by ordinary courts, intervening only when proceedings clearly violate constitutional limits and fundamental rights.

Mots-clés

Généré par l'IA
constitutional complaint dismissal parental rights custody omitted evidence rule fair trial rights expert examination order gender discrimination claim constitutional court jurisdiction

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 82/1998 Coll., on Basic Rights and Freedoms
Law No. 99/1963 Coll., on the Civil Procedure Code

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 1. srpna 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. S., zastoupeného JUDr. Zdenkou Bednářovou, advokátkou se sídlem Pod Budínem 1415, Rychnov nad Kněžnou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2005, č. j. 53 Co 618/2004 - 281, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2004, č. j. 5 P 415/2003 - 252, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných v čl. 3 odst. 1, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil soud odvolací rozsudek soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy a to svěření nezletilého P. S., do jeho výchovy.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obvodní soud na základě nedostatečně zjištěných skutečností dospěl k závěru, že podle ustanovení § 28 zákona o rodině nebyla splněna podmínka změny poměrů, která by soud vedla k rozhodnutí o změně výkonu rodičovských práv a povinností. Dále namítá, že soudy nevyhověly jeho návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem a odkazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů. Stěžovatel je toho názoru, že nesprávným rozhodnutím obecných soudů byl jako rodič poškozen na svém právu výchovy a péče o svého syna a jeho základní právo pečovat o své dítě mu nebylo zaručeno v důsledku jeho pohlaví. Dále tvrdí, že při jednání před soudy byla také narušena rovnost účastníků řízení a soudy se řádně nevypořádaly s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily. Tím obecné soudy zasáhly do jeho základních práv chráněných ustanoveními čl. 3 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem oba napadené rozsudky zrušil.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti porušení jeho práva na spravedlivý proces, Ústavní soud shledal toto jeho tvrzení neopodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces zakotvený v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelovy námitky, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces, jsou v podstatě opakováním důvodů, které stěžovatel uvedl již v řízení před odvolacím soudem. Samu okolnost, že soud I. i II. stupně nepřisvědčil jeho argumentaci, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na soudní ochranu.

Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, v němž spatřuje tzv. opomenutý důkaz, Ústavní soud k tomu uvádí, že jeho úkolem není skutkové a právní objasnění věcí a nepřísluší mu hodnotit provedení či neprovedení důkazů, nýbrž je oprávněn pouze posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda při takovém vybočení nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody. Hodnocením důkazů obecným soudem se Ústavní soud může zabývat jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle § 120 o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv.

V daném případě Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že řízení je zatíženou vadou spočívající v tzv. opomenutém důkazu. Dle judikatury Ústavního soudu se mluví o opomenutých důkazech za situace, kdy návrh účastníka řízení na provedení určitého důkazu byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut či zcela opomenut, tedy že v odůvodnění rozhodnutí o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či jen okrajová a obecně neodpovídající povaze a závažnosti věci a také tehdy, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění rozhodnutí zohledněny, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení (srov. např. rozhodnutí ve věci IV. ÚS 570/03, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, nález č. 91, str. 377). V daném případě k takové procesní situaci nedošlo a opodstatněnost tohoto závěru je zřejmá i z celého průběhu řízení a skutečností vyplývajících z dalších důkazů provedených odvolacím soudem, konkrétně ze zprávy odboru péče o dítě Městské části Praha 5 ze dne 17. 3. 2005, kterou odvolací soud zohlednil ve svém rozhodnutí.

Ústavní soud po důkladném seznámení se s oběma napadenými rozhodnutími konstatuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. Soudy nalézací a odvolací vycházely ve svých rozhodnutích ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a učiněná zjištění ústavně konformně právně posoudily, což vyplývá z řádného odůvodnění jejich rozhodnutí. Ústavní soud tedy neshledal v postupu obecných soudů stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. srpna 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu